Poté, co zazněla v United Center siréna ohlašující konec utkání s Ottawou, si mohl brankář Scott Darling konečně oddychnout a začít slavit svoje první vítězství v NHL. Jemu se to ale nepovedlo na třetí, nebo čtvrtý pokus, svoji první výhru zaznamenal hned ve svém debutu v nejvyšší zámořské soutěži.

Blackhawks jsou pro Darlinga 13. týmem, za který od začátku sezóny 2010/11 nastoupil. Vedla k nim klikatá cesta, na jejímž začátku mu osud přibouchl dveře. Dvě sezóny byl rodák z Lemontu v Illinois vychováván na Univerzitě v Maine, ale odtud byl ve svých 21 letech vyhozen.

Coyotes si ho sice vybrali na draftu v roce 2007, ale až v šestém kole, takže s ním smlouvu nikdy nepodepsali, i když na něj stále vlastnili práva. Místo debutu v NHL by si tak Darling musel zvykat na prostředí ve vysokoškolském programu, nebo někam odejít prostřednictvím výměny.

„Byl jsem trochu divoké dítě, když jsem byl v pozdním mladistvém věku okolo mých 20 let. Kvůli tomu jsem musel ve druháku opustit Maine. Pak mě Phoenix poslal do jejich záložního týmu v ECHL v Las Vegas. To je město, jak stvořené pro člověka, který má rád zábavu, ale pro mě to nebylo dobré místo,“ vyprávěl v únoru tohoto roku pro stránky AdmiralsRoundtable.com.

„Kdysi jsem chtěl chodit do barů, na párty, prostě dělat vše, co normální jednadvacetiletý kluk dělá. Nebylo to dobré pro mojí hokejovou kariéru. Několikrát jsem se dostal do potíží. Když se pak dostanete na černou listinu mnoha lidí, tak vám ty lidi nechtějí platit peníze za hokej. Jste odpovědní. Tohle rozhodně zpomalilo start mojí kariéry.“

Po mnoha potížích tak musel Darling začít skoro na spodku profesionálního hokeje v USA s téměř nulovými šancemi na NHL. Podepsal smlouvu s Louisianou IceGators v Professional Hockey League. Na začátku neměl nijak dobré statistiky: 89.2 % v 30 utkáních, ale stačilo mu to, aby si vybojoval další sezónu v profesionálním hokeji. Následující rok strávil v týmu ve SPHL Mississippi RiverKings a párkrát se objevil i ve vyšších soutěžích jako je CHL nebo ECHL. Na jedno utkání byl dokonce náhradník v týmu Hamiltonu Bulldogs v AHL.

V sezóně 2012/13 mu klub Wheeling Nailers hrající ECHL poskytl příležitost se vyšvihnout ještě výše. Nastoupil do 32 utkání a díky dobrým výkonům dostal šanci si i zachytat v Hamiltonu Bulldogs jedno utkání. Premiéra mu vyšla náramně, hned se mu podařilo získat čisté konto.

Minulou sezónu mu kontrakt nabídli zástupci Milwaukee Admirals z AHL a dostalo se mu tak možnosti pracovat s nynějším trenérem brankářů v Nashvillu Predators Mitchem Kornem. V 26 zápasech měl 93.3% úspěšnost zákroků. To byl jeho průlom a díky jeho výšce a atletickým předpokladům si ho začalo všímat mnohem více lidí.

Úplný vrchol své kariéry zažil a stále zažívá, když před tímto ročníkem podepsal roční dvoucestný kontrakt s Chicagem Blackhawks. Sezónu sice začal na farmě v Rockfordu jako dvojka za Michaelem Leightonem. Nakonec se ukázal jako lepší než Leighton, když si v prvních dvou utkáních vedl velmi dobře (94.8 %, 1.44 gólů na zápas).

Jeho šanci na první start v NHL ještě umocnilo zranění Coreyho Crawforda, po němž to byl právě on, koho povolali do prvního týmu. Jelikož Blackhawks museli sehrát dva zápasy během dvou dnů (navíc jeden venku, druhý doma) a Antti Raanta si potřeboval odpočinout, trenéři rozhodli, že bude chytat Darling.

Někteří brankáři by tak rychlý vzestup ze skoro nejnižší zámořské soutěže až do té nejvyšší nemuseli psychicky zvládnout a udělat nějakou tu hrubici. To však není případ Darlinga, který 32 úspěšnými zákroky pomohl Jestřábům k výhře 2:1 nad Senators. Důležitá byla pro Jestřáby výhra hlavně z důvodu dvou předchozích proher v řadě.

Za posledních pět sezón viděl Darling na svém dresu 13 různých log. Když se podíval na to svoje v neděli večer, uviděl jedno z nejznámějších ve všech sportech. Stejné logo nejspíše měl na sobě jako dítě, když žil na předměstí Chicaga a představoval si sen, který se mu teď splnil.