Po odchodu Flames z Atlanty do mrazivé Alberty dostalo město ještě jednu šanci jako domov klubu v nejlepší lize světa. Reparát však nevyšel podle představ.

Povolení na druhý pokus o hokejový klub v Atlantě bylo uděleno v červnu 1997, kdy spolu s Nashville Predators, Columbus Blue Jackets a Minnesota Wild uzavřela velké rozšiřování ligy v 90. letech. První sezonou byl ročník 1999-2000. Inspirací pro název klubu se stal Drozdec hnědý (Brown Trasher), jenž je státním ptákem Georgie. Jméno bylo vybráno na základě veřejného hlasování. Majitelem byl Ted Turner, mediální magnát vlastnící televizní společnost CNN.

Do kolotoče NHL Drozdi přistoupili na vstupním Draftu 1999, kde celkovou jedničku výběru udělali z českého Patrika Štefana a svoji druhou volbu v prvním kole použili na Luka Sellarse. Patrik Štefan proslul jako nejhorší jednička draftu v historii NHL, když nikdy nenaplnil očekávání a Sellars odehrál v nejlepší lize světa pouze jediné utkání. Soupiska sestávala z veteránů, jako byli Ray Ferraro, Kelly Buchberger nebo Andrew Brunette. Do branky se postavil ex-ottawský Damian Rhodes. První vystoupení Trashers v NHL dopadlo podle očekávání - celkový součet 39 bodů znamenal poslední místo s 15 bodovou ztrátou na předposlední Tampu Bay. Draftová loterie v roce 2000 přisoudila Atlantě volbu z druhé pozice. Tentokrát se výběr povedl, jelikož GM Don Wadell ukázal na mladíka jménem Dany Heatley. Přetrvávající špatné výsledky znamenaly pro Atlantu vysokou volbu v draftu i o rok později. Jedničkou draftu se stal ruský střelec Ilya Kovalchuk. Ten spolu Heatleym vytvořil produktivní dvojici a oba se stali prvními hvězdami mladé organizace. Z udílení cen v roce 2002 si Heatley odnesl trofej pro nejlepšího nováčka.

Every once in a while, I really miss the Atlanta Thrashers pic.twitter.com/93dS7KtiNT

— Jordie 🔵 (@BarstoolJordie) July 7, 2017

V září 2003 došlo ke změně vlastnictví, když se novým majitelem stala společnost Atlanta Spirit. Pouhých osm dní po transakci se stala tragédie, která otřásla celým, nejen hokejovým, světem. Hvězda týmu Dany Heatley ve vysoké rychlosti boural se svým Ferrari. On i jeho spolujezdec a spoluhráč Dan Snyder utrpěli vážná poranění. Heatley utrpěl zlomeninu čelisti a paže, vykloubené zápěstí a přetrhané vazy. Snyder zemřel o pět dní později na septický šok způsobený jeho závažným zraněním. Trashers se rozhodli pro celou sezonu 2003-04 našít na horní část dresu malý znak se Snyderovým číslem 37. Kombinace alkoholu v krvi nad přípustnou hranici a rychlá a bezohledná jízda postavila Heatleyho před soud. Od něj si odnesl tříletou podmínku a povinnost odsloužit určitý počet hodin veřejně prospěšných prací.

Only 90's kids will remember #heater pic.twitter.com/AU0nu9hj99

— Atlanta Thrashers (@NotThrashers) August 10, 2014

Po sportovní stránce se týmu ze startu sezony dařilo. Po jedenácti kláních vedl celou NHL a po celý podzim se držel na předních pozicích Jihovýchodní divize. Od přelomu roku do poloviny února však Trashers zaznamenali mizernou sérii pouhých dvou vítězství, šestnácti porážek a třech remíz. Ztrátu už dohnat nedokázali a první účast v play off se musela opět odložit. Individuální úspěch zaznamenal Ilya Kovalchuk, jenž se definitivně zařadil mezi ligovou smetánku, když si 41 góly zajistil prvenství v tabulce střelců. Trofej Maurice Richarda si po sezoně odnesli i Rick Nash a Jarome Iginla, kteří měli stejný počet zářezů jako ruský snajpr. Debut si odbyl nováček mezi třemi tyčemi Kari Lehtonen, jenž ve čtyřech zápasech zaznamenal stejný počet vítězství.

Po výluce, jenž způsobila zrušení celé sezony 2004-05, přišlo do týmu několik veteránů, aby dodali zkušenosti v honbě za play off. Soupisku doplnili Bobby Holík, Scott Mellanby, Jaroslav Modrý a strážce svatyně Mike Dunham. Na druhou stranu Trashers přišli o jednu ze svých hvězd, když si Heatley vyžádal přestup jinam. V Atlantě se mu neustále vracely vzpomínky na osudnou autonehodu a chtěl začít někde jinde z čistým štítem. Don Wadell ho poslal do Ottawy za Mariána Hossu a Grega de Vriese. Ročník 2005-06 provázely trable se zdravím maskovaných mužů. Hned v úvodním střetnutí se zranil Kari Lehtonen. Zkušený Mike Dunham byl ze hry o několik zápasů později. Zápasové vytížení bylo rozděleno mezi nováčky Michaela Garnetta a Adama Berkhoela. Dodatečně byl podepsán veterán Steve Shields, jenž stihl odchytat pouze pět klání a pak rozšířil početnou marodku. Rekordních 41 výher a 90 bodů na vyřazovací část opět nestačilo, i když tentokrát těsně. Na poslední vstupenku do vybrané společnosti scházely dva body.

Do dalšího ročníku Atlanta vstoupila s ještě vyšším očekáváním. Kádr posílil o Steva Rucchina, Niko Kapanena a Jona Sima, tahoun Marc Savard se naopak rozhodl vyzkoušet svoji cenu na trhu volných hráčů. Marián Hossa s Ilyou Kovalchukem, podporováni skvělým gólmanem Lehtonenem, dovedli Trashers poprvé v jejich krátké historii do play off. Postup si zajistili jako vítězové Jihovýchodní divize. Před uzávěrkou přestupů ještě vyztužil soupisku veterán Keith Tkachuk. Ve vyřazovací části však přišlo rychlé vystřízlivění. New York Rangers, s Jaromírem Jágrem v čele, je v prvním kole vyprovodili po čtyřech zápasech. I přes to se jedná o nejlepší sezonu v dějinách Atlanty Trashers po sportovní stránce, i z pohledu návštěvnosti. Jindy prázdné tribuny najednou praskaly ve švech.

Do další sezony vstoupili Drozdi katastrofálně a po šesti zápasech, ve kterých sbírali jen porážky, se musel rozloučit trenér Bob Hartley, jehož místo zaujal do konce sezony GM Don Waddel. Celkových 76 bodů stačilo na předposlední místo v konferenci. Stejný bodový součet nastřádali i napřesrok, tentokrát pod vedením kouče Johna Andersona. Mezi tím to začalo skřípat ve vedení Atlanta Spirit, když se členové společnosti začali soudit ohledně vlastnických podílů. Během sezony 2009-10 Don Waddel jednal o prodloužení smlouvy se svou největší hvězdou Kovalchukem. Ruské křídlo odmítlo dvanáctiletou smlouvu na 101 milionů dolarů i sedmiletou, zaručující příjem 70 milionů dolarů. Než aby o Kovalchuka přišel bez náhrady, vyměnil jej do New Jersey za první volbu v draftu 2010, Johnnyho Oduyu, Niclase Bergforse a Patrice Comriera. V tomto ročníku se Trashers zmohli na 83 bodů, díky čemuž se na brány play off opět dívali z uctivé vzdálenosti.

V dubnu 2010 byl odvolán lodivod Anderson a dosavadní GM Don Waddel se přesunul do pozice prezidenta hokejových operací. Novým generálním manažerem se stal dosavadní asistent Rick Dudley a na střídačku se postavil Craig Ramsay, v současnosti hlavní trenér národního týmu Slovenska. V létě došlo k velmi zajímavé hráčské obměně, když z kádru aktuálních šampionů Blackhawks přišlo několik posil, zejména Dustin Byfuglien, Ben Eager, Brent Sopel a především Andrew Ladd. V Chicagu nebyli schopni kvůli platovému stropu udržet pohromadě vítězné mužstvo, čehož využila právě Atlanta.

Sezona 2010-11 byla pro Trashers poslední. V úvodním zápase zkolaboval na ledě brankář Ondřej Pavelec. Už na konci října se však do branky vrátil. V lednu 2011 skupina majitelů vydala prohlášení, že za posledních 6 let je ve ztrátě 130 milionů dolarů. O měsíc později se majoritní vlastník Michael Gearon nechal slyšet, že se bude hledat nový investor. Pokus o koupi učinilo několik místních obchodních skupin, s vidinou udržení klubu me městě, ale organizace byla nakonec prodána kanadské skupině True North Sports & Entertainment. Finální dohoda proběhla 20. května 2011 a znamenala jediné: stěhování do kanadské Manitoby. Nový tým našel útočiště ve winnipežském MTS Centre. Na konci června společnost oznámila, že k radosti místních, klub pojmenuje Winnipeg Jets, jako odkaz na původní organizaci, která se v roce 1996 přestěhovala na arizonský jih. Město Atlanta tak definitivně přišlo o možnost být domovem klubu NHL, když se z prvního týmu stali Calgary Flames a z dalšího druhá inkarnace Winnipeg Jets. Třetí šanci dostane Atlanta už velmi těžko.