Jen málokdo si ve spojení s Pittsburgh Penguins nevybaví úspěchy, kterých tento klub dosáhl. Téměř nikdo však nepomyslí na trnitou a dlouhou cestu, jenž k těmto triumfům vedla. Vydejme se po ní znovu a odhalme bohatou a spletitou historii jedné z nejúspěšnějších organizací hokejového světa.

Inspirace v Iglů (1966-1967)

Dne 8. února roku 1966 byl oficiálně Pittsburgh přijat zpět do NHL. Při výběru jména nové organizace se manželka majitele Jacka McGregora inspirovala ve tvaru Civic Arena, která připomínala iglů. Když tuto novinu slyšel první generální manažer Jack Riley, zareagoval spontánně: "Vy snad žertujete". Na rozhodnutí však již nic nezměnil. Do znaku klubu se dal tučňák s trojúhelníkem na pozadí (symbolizující centrum města, tzv. The Golden Triangle) a Pens mohli začít psát svou historii.

Temné začátky (1967-1983)

Přišel 11. říjen 1967 a Penguins odehráli svůj první zápas na domácím ledě, v němž podlehli Montréal Canadiens. Na první výhru proti jednomu z klubů Velké šestky si museli počkat dalších 10 dní, když triumfovali nad Chicagem Blackhawks 4:2. Úspěch se ovšem v první sezoně nedostavil a Tučňáci se s bilancí 27-34-13 umístili na předposledním místě konference. Další sezona byla dokonce ještě horší a modro-bílí spadli na dno.

Když ale nebavily diváky výsledky, přitahoval je alespoň maskot- živý Tučňák jménem Pete. Bohužel, jeho život netrval dlouho a brzy se stal pouhou krátkou a téměř zapomenutou kapitolou v dějinách této organizace. Díky špatným výsledkům Pens zvolili na draftu 1969 Michela Briéra, který byl srovnáván s takovými velikány jako Phil Esposito či Bobby Clarke. Přišla konečně do Pittsburghu hokejová sláva? Ano, ale pouze na jednu sezonu. Briére se po povedeném prémiovém ročníku, v němž dotáhl Pens až do druhého kola play off, vyboural v autě, což ho stálo život.

V 70. letech táhli tým hráči jako Jim Rutherford, Syll Apps Jr. či Jean Pronovost. Když už se zdálo, že se Penguins přeci jenom pomalu zvedají ze dna a budují konkurenceschopný tým, přišla rána v podobě bankrotu. Hrozilo stěhování do Denveru. To se však naštěstí odvrátilo, když tým odkoupil Edward J. DeBartolo, Sr. a licence zůstala ve Steel City. Druhá polovina 70. let se nesla ve znamení tzv. Century Line ve složení Apps-MacDonald-Pronovost, která pravidelně táhla Pens do play off.

S příchodem 80. let změnil klub své barvy z modré a bílé na černou a zlatou, aby uctil nejenom ostatní kluby (Steelers, Pirates), ale také barvy vlajky města. To se nelíbilo Boston Bruins, kteří si na toto barevné schéma nárokovali monopol. Liga ale byla proti a Pens tento krok prošel. Zanedlouho se však opět dostavila finanční krize a s ní i tragické výkony na ledě. Především ročník 1983-84 byl naprosto marný a v posledních zápasech už Pens pouze bojovali s New Jersey o poslední místo. Proč? Kdo bude poslední, draftuje Maria Lemieuxe. I když to nikdy nepřiznali nahlas, se skóre 15:36 v posledních 6 zápasech a bilancí 0-6-0 je do očí bijící jejich snaha prohrávat schválně. Ale lze to týmu vyčítat, když byl ve hře takový talent jako Lemieux?...

Druhá číst dějin Pittsburgh Penguins vyjde v neděli 6. ledna ve 20:00