O neskutečné jízdě Blues za ziskem posledního Stanley Cupu toho už bylo napsáno více než dost – přeci jen se ne každou sezónu stává, aby nejcennější klubovou trofej světa ukořistil celek, který byl ještě na přelomu roku poslední v celé lize. Když se před novou sezónou vypisovaly kurzy, St. Louis bylo označeno za šestého největšího favorita na celkové prvenství a tím i obhajobu Stanley Cupu – s kurzem 17 se mu ale nedávaly velké šance. Pravděpodobnější se pro bookmakery jevily i úspěchy Tampy, Toronta, Bostonu, Vegas a Colorada. Ano, ročník je teprve ve své třetině, ale kromě Bostonu nezažívá žádný ze zmíněných týmů ani zdaleka tak dobrou sezónu jako právě Blues.

Velké množství expertů očekávalo, že St. Louis postihne mistrovská kocovina a tým kolem kouče Berubeho se bude pohybovat spíše na hraně play-off než na předních pozicích celé ligy. Jenže tento předpoklad má opravdu daleko od pravdy – naopak, Blues jsou spíše anomálií napříč všemi obhájci Stanley Cupu od roku 2010. Po 28 odehraných kolech mají na kontě 40 bodů, což pohodlně stačí na první pozici v rámci celé Západní konference a zároveň platí za nejvyšší bodový zisk obhájců po tomto počtu zápasů od sezóny 2013/14. Tehdy byli ve stejné pozici Chicago Blackhawks, jenž dokázali vydolovat dokonce o čtyři body více. Ve všech zbylých osmi případech této dekády bodový zisk nikdy nebyl vyšší než ten, kterého dosáhlo letos St. Louis – což je poměrně obdivuhodné, vezmeme-li v potaz, jaké v této statistice figurují týmy.



Již zmíněné Chicago bylo v tomto období v pozici obhájců hned třikrát a během první poloviny posledního desetiletí bylo bezpochyby jedním z nejlepších týmů celé ligy, přesto v roce 2010 bylo po 28 zápasech pouze na 30 bodech a v roce 2015, kdy jeho éra pomalu končila, mělo bodů 34. Dokonce i Pittsburgh, který v ročníku 2016/17 dokázal svůj triumf obhájit, měl v tomto období o bod méně než současní Blues. Zajímavostí ale je, že bodový zisk obhájců nikdy neklesl pod 30 bodů – i takový zisk by letos v Západní konferenci stačil na pozice zaručující postup do play off (osmý Vancouver má právě 29 bodů). Proč tedy experti a i poměrně velká část veřejnosti očekávali, že loňští mistři na tom budou daleko hůř, než skutečně jsou?

Stačí pohled na soupisku a je jasné, že se nemůžeme bavit o týmu, který by individualitami patřil k tomu nejlepšímu v lize. Ano, jsou tu velice dobří hráči – ať už O’Rielly, Tarasenko, Pietrangelo nebo Binnington. V porovnání s předchozími mistry tu ale něco chybí. Rozhodně tu nenajdeme borce kalibru Ovečkina, Crosbyho, Kanea nebo Doughtyho (tedy z těch lepších let). Nejlépe bodující hráč Blues v základní části minulé sezóny byl Ryan O’Rielly se 77 body, nejlepší střelec poté Vladimir Tarasenko se 33 brankami – se vší úctou to jsou čísla, která patří kamsi do ligového nadprůměru, ale rozhodně ne na úroveň hvězd typu Kučerova, McDavida nebo Crosbyho. Jistě, právě O’Rielly se během play off rozjel k úžasným 23 bodům ve 26 zápasech, což mu nakonec vyneslo Conn Smythe Trophy pro nejužitečnějšího hráče nadstavbové části. Ačkoliv již pouze to z něj dělá skvělého hráče, nedají se od něj očekávat každoroční bodové příspěvky na hranici 100 bodů. Již samotná absence hlavní hvězdy ze St. Louis dělala tým, který patří spíše do lehkého ligového nadprůměru než k samotné špičce.

Tato sezóna ovšem snad více než ty předchozí ukazuje, že týmovost přináší daleko větší výsledky než individuální bodové exploze jednoho nebo dvou hráčů – v tomto celku z Missouri totiž najdeme pouze pět různých hráčů, kteří se letos dostali nad hranici 15 bodů. Pro porovnání, Toronto, jenž momentálně okupuje místa mimo play-off, má takových hráčů hned osm a Vancouver, který je v rámci konference devět příček za St. Louis, jich má šest. Pravidelná bodová produkce napříč všemi lajnami tak svým způsobem zvládá nahrazovat absenci bodového lídra, který by svými výkony bojoval o čelo individuálních tabulek. Vedoucí muž kanadského bodování, Connor McDavid, se totiž momentálně pyšní 52 body, což je hned o 24 bodů více, než kolik má interní lídr Blues Ryan O’Rielly.

V této fázi loňské sezóny ještě Jordan Binnington chytal na farmě a tehdy asi nikdo nečekal, že by se mohl bleskově zařadit mezi nejlepší gólmany celé ligy. Nakonec ale svému týmu skvělými výkony nejenom v play off vychytal celkové vítězství – načež se ozývaly hlasy, že tento brankář bude pouze klasickým příkladem „one-season wonder“ a nedokáže takto vysokou výkonnost udržet napříč více ročníky. Pohled na čísla ale napovídá, že Binnington, stejně jako většina jeho spoluhráčů, navzdory všem předpokladům zažívá velice podařené období. Jeho úspěšnost se vyšplhala na 92,6 %, což ho řadí na desáté místo v celé lize. Průměr 2,26 inkasovaných branek na zápas stačí dokonce na šestou pozici a je tak jasné, že s tímto maskovaným mužem se musí počítat i z dlouhodobého hlediska. Ani statistiky týmové dvojky, Jakea Allena, nejsou vůbec špatné, když svou úspěšnost vytáhl na 91,4 % a tým tak může cítit tolik potřebnou jistotu i v zápasech, kdy jejich jednička odpočívá.

Blues tedy nemají vysloveně hvězdný tým. Na druhou stranu je ale jejich soupiska velice vyvážená, nemají žádné hluché místo a i díky tomu nejsou náchylní na náhlou ztrátu formy v případě výpadku jednoho hráče – což se ukázalo i při letošním zranění Tarasenka, které formu St. Louis takřka vůbec neovlivnilo. Když se k tomu přidají kvalitní gólmanské výkony a fakt, že bodové příspěvky poměrně pravidelně přicházejí od všech formací, musíme s tímto celkem vážně počítat do bojů o nejvyšší pozice i v této sezóně.

Autor: Ondřej Hradecký