Letošní Utkání hvězd nám kromě špičkových hráčů přinese i jednoho, který se nikdy v kariéře nedostal nad hranici čtyř bodů v jedné sezóně. Všichni pravděpodobně víte, že mluvíme o Johnu Scottovi, současnému útočníkovi Montrealu. Fanoušci se ho rozhodli zvolit do All-Star Game jako kapitána Pacifické divize, a přestože se po jeho výměně do Montrealu spekulovalo o tom, že Coyotes byli NHL přinuceni ho vytrejdovat, a přinutit ho tak vzdát se účasti, třiatřicetiletý Kanaďan se exhibičního víkendu zúčastní.
Celá sága však nabírá po včerejším článku přímo od Scotta další, zajímavý, směr. Až do této chvíle totiž byly informace, že Scottovi bylo přímo od ligy vyhrožováno, ať se vzdá účasti, že na to nemá apod., jenom pouhé spekulace. Jenomže sám Scott napsal v tomto článku, jenž si doporučujeme přečíst, že mu skutečně takové SMSky přicházely.
V relativně obsáhlém příspěvku na stránce, která dává hráčům z různých sportů možnost se publicisticky vyjádřit, píše Scott i o své minulosti. Mnohé čtenáře překvapuje větou, že nikdy nechtěl být bitkařem a že obdivoval Raye Borquea. Sám sebe pak označuje jako tzv. stay-at-home obránce, tedy hráče, který hraje výhradně ve svém obranném pásmu. Jednou ho prý vyloučili i z juniorského béčka, protože byl velkého vzrůstu a příliš pomalý. A tak se rozhodl, že musí začít rychleji bruslit.
Na Technické univerzitě v Michiganu dosáhl na stipendium, aby mohl hrát hokej. Tehdy prý přemýšlel o tom, že ve třiceti bude v "ospalém Ontariu" sedět v kanceláři s hotovým inženýrským titulem. Poslední, co by ho napadlo, by údajně bylo to, že jednou bude účastníkem Utkání hvězd NHL. Nakonec dokázal titul získat, zasnoubil se a byl připraven na svoji profesní dráhu.
Pak přišla nabídka, která mu obrátila život. Dostal totiž nabídku od Houstonu, tehdy ještě farmářského týmu Minnesoty hrajícího v AHL. Své snoubence slíbil, že tři roky zkusí AHL a pak se vrátí do reálného světa. Ve 23 letech pak překvapuje i zbylou část fanoušků: tehdy se prý ještě nikdy neporval v pořádné hokejové bitce. Ve svých prvních utkáních v AHL ale slyšel, že nejméně pětkrát za utkání se ho protihráči ptali, jestli se nechce porvat. Nikdy ale nabídku nepřijal. Pak ale přišlo utkání s Peoria Rivermen (bývalá farma Blues), za které nastupoval jistý D.J. King. Trenér mu zdůraznil, že s tímhle hromotlukem se prostě nemůže poprat.
Scott však přání svého kouče nevyslyšel a s Kingem se popral. Ve své první opravdové bitce nejprve utržil od svého protivníka ránu do čelisti, ale dokázal se udržet na nohou a bitku nakonec vyhrát. Jeho spoluhráči z toho šíleli. Ve svém třetím roce, posledním v AHL, jak slíbil už své manželce, byl Wild povolán na utkání do Calgary. Při cestě na letiště psal tuto radostnou zprávu všem svým přátelům, a zatímco přemýšlel, jaký to bude pocit nastoupit před 20 tisíci diváky, po otázce úředníka si uvědomil, že nemá pas (tehdy ho na venkovní zápasy nosili pouze hráči, kteří mohli být povoláni do NHL, mezi které Scott nepatřil). Přestože úředníkovi ukazoval svůj řidičák a svoji fotku v dresu s poznámkou, že má dneska nastoupit v NHL, do letadla se nedostal a na svůj debut v NHL si musel ještě chvíli počkat.
Když si myslel, že už si v nejlepší hokejové lize světa nezahraje, Minnesota ho znovu povolala, tentokrát na utkání proti Detroitu. Svoje první střídání odehrál proti Pavlu Dacjukovi a Nicklasu Lidströmovi, což popisuje jako neuvěřitelný zážitek. Další roky v NHL pro něj nebyly lehké. S rodinou se musel stěhovat napříč celým kontinentem. Sice tehdy patřil mezi ty hráče, kteří se starají o zábavu v kabině, ale na led se moc nedostanou, ovšem rozhodně popírá, že by to byla jednoduchá práce. Musel na sobě pracovat 24 hodin denně a během svých prvních let nemohl ani pořádně spát, protože si na internetu hledal informace o bitkařích z týmů, proti kterým měl nastoupit.
Jednoho dne však za ním přišla manželka: „Johne, víš, čeho se tihle kluci asi bojí? Právě teď asi sedí doma u svých laptopů a dívají, jak jsi někoho skolil. Mají tentýž strach." Podle Scotta byl pro něj tenhle proslov průlomový. K tomu, aby se stal hokejistou, jenž se umí prosadit i jinak než bitkami, mu pomohly i jeho dcery. Snažil se stát hokejistou, na kterého by mohly být hrdé.
JOHN SCOTT Levé křídlo Základní část 2015/16 GP: 11 | G: 0 | A: 1 | Body: 1 Střely: 6 | +/-: 0
Když však byl zvolen do All-Star Game, přicházely mu zprávy s úplně jiným obsahem. „Myslíš si, že tohle je něco, na co budou tvoje děti pyšné?“ zněla jedna z nich. K tomu Scott dodává: „To je přesně ono. To je ten moment, kdy mě ztratili. Nejprve, když bylo jasné, že vyhraju hlasování, rozuměl jsem pozici ligy. Ale oni si vůbec nebrali servítky - Tohle není zápas pro tebe, Johne - ale rozuměl jsem tomu stejně. A upřímně, v něčem souhlasím.“
Scott dále píše o začátku letošního ročníku. Popisuje, jak Coyotes všechny, kteří je tipovali na poslední místo v celé lize, překvapili a jaká to byla ve Phoenixu zábava. Když však začalo hlasování a on viděl, že fanoušci ho chtějí zvolit z prvního místa, chtěl jim to vymluvit, že si to nezaslouží a ať radši volí jeho spoluhráče. Poté přišla výměna do Montrealu a množství spekulací, že kvůli tomu, že hraje v týmu z jiné divize, nemůže být kapitánem Pacifické divize. Mluvilo se i tom, že Arizona byla NHL přinucena, že musí Scotta výměnou přinutit, aby se odmítl zúčastnit. Ligový komisař Garry Bettman však všechny tyto zprávy popřel a potvrdil Scottovu účast.
Dále už budeme citovat přímo od rodáka z Edmontonu: „Ale i když si nezasloužím být hráčem All-Star, tak si nemyslím, že si zasloužím, aby se mnou liga zacházela takovým způsobem, jako to dělá během celé této ságy. Jsem hráčem NHL, a ať jsou moje dovednosti jakékoliv, to, že jsem hráčem NHL, není výsledkem nějaké nehody. Skutečně věřím, že když jsem na ledě, nebo dokonce jen na střídačce, podporuji své spoluhráče, aby dělali to, co umí nejlépe.
Dělá to ze mě elitního hráče? Bože, to ne. Budu nervózní, když v neděli vkročím na led při hře 3 na 3 s Tarasenkem na jednom křídle a s Toewsem (kapitán Chicaga se nezúčastní - pozn. redakce) na druhém? Samozřejmě. Budu nejhorším bruslařem v zápase? Nejspíš ano.
Ale zároveň tohle není příběh Karlíka a Továrny na čokoládu. Nejsem nějaký náhodný člověk z ulice a nevyhrál jsem zlatý kupón, abych "si mohl zahrát hokej s hvězdami". Vyhrál jsem internetové hlasování fanoušků. A zřejmě to byl bezpochyby vtip. Dokonce to i může skončit jako vtip. Ale nezačalo to jako nějaký vtip. Začalo to jako velmi malý výběr z nejmenšího výběru hokejových hráčů na světě: hokejistů z NHL. To bylo to hlasování. Hlasování fanoušků, internetové hlasování a hlasování mezi 700 nebo kolika nejlepšími hráči v profesionálních sportech v Severní Americe.
A já jsem jedním z nich.“
Celý příběh je velmi zajímavým popisem, jak se z univerzity dostat až do NHL. A přestože Scott, jak sám i potvrdil, nepatří mezi technicky nejzdatnější hráče v NHL, může se po konci své kariéry chlubit tím, že nastoupil v NHL. To se mnoha hráčům nikdy nepovede a dokázat to je obrovský úspěch.
