Vancouver Canucks - Vyřazené dresy


Pavel Bure
#10 Pavel Bure - Bure si v NHL zahrál za tři týmy. V nejslavnější hokejové lize začal ve Vancouveru, poté byl vyměněn do týmu Floridy a kariéru ukončil po dalším trejdu v dresu New Yorku Rangers. Ruský útočník byl rozeným střelcem, za což dostal dvakrát Maurice „Rocket“ Richard Trophy pro nejlepšího kanonýra NHL. Kdyby se tato cena udělovala dříve než po sezóně 1998/99, tak by jeho jméno bylo na trofeji třikrát. V roce 1992 dostal Bure Calder Memorial Trophy pro nejlepšího nováčka v NHL. Během své kariéry získal ještě několik ocenění, doma má také zlaté medaile z juniorského a seniorského MS. Nás, české příznivce, těší, že má doma také stříbro z olympijských her v Naganu 1998, kde byl kapitánem svého národního týmu. Když je řeč o Burem, tak samozřejmě musíme zmínit to, že byl jeden z nejrychlejších hráčů v dějinách ledního hokeje. Když byl Bure na vrcholu, tak na ledě doslova létal. Jednoduše neměl konkurenci a obránci soupeře prostě nestíhali, za což se nemuseli stydět. Bure byl jinde, měl specifický styl bruslení a proto byl rychlejší než ostatní. Jediná vada na kráse Bureho hry bylo jeho časté sólování. Ruští hráči neradi brání a neradi půjčují kotouč svým spoluhráčům a Bure byl jen dalším z dlouhé řady, který byl přesně takový. Možná i proto nikdy nevyhrál Stanley Cup, ale v roce 1994 byl s Canucks hodně blízko - ve finále prohráli s New Yorkem Rangers.

Stan Smyl
#12 Stanley Smyl - Smyl odehrál ve Vancouveru celou svou kariéru v NHL. Už jako junior hrával za New Westminster Bruins, se kterými se mimochodem čtyřikrát dostal do finále Memorial Cupu a dvakrát ho získal, a tento tým sídlil právě ve Vancouveru, takže Smyl měl k tomuto městu vztah už jako teenager. Na draftu v roce 1978 si ho Canucks vybrali ve třetím kole jako 40. hráče celkově. Smyl se hned následující rok dostal do hlavního mužstva a zůstal tam až do konce kariéry. Jednou se s Vancouverem dostal až do finále Stanley Cupu (sezóna 1981/82). Smyl měřil pouhých 173 centimetrů a přesto se dokázal v NHL výrazně prosadit. A nebyl to žádný hráč, který by se bál kvůli své výšce přijet do rohů kluziště. Naopak Smyl patřil k důrazným útočníkům (celkem nasbíral 1556 trestných minut), kteří uměli bránit a útočit zároveň. I proto se také v roce 1982 stal na osm dalších sezón kapitánem Vancouveru, byl oficiálně jmenován až v létě po sezóně, ale "céčko" už nosil během sezóny, kdy Canucks prohráli ve finále Stanley Cupu s New Yorkem Islanders, protože tehdy nahradil zraněného kapitána Kevina McCarthyho, jenž si na tréninku zlomil kotník. Tehdejšímu generálnímu manažerovi Harrymu Nealeovi se líbilo, jak tým pracoval pod vedením Smyla během play off a proto mu kapitánskou funkci svěřil natrvalo. Zajímavostí je, že McCarthy v důsledku toho, že přišel o "céčko", požádal o výměnu, ale dočkal se jí až o rok a půl později, kdy odešel do Pittsburghu. Smyl už se žádného dalšího velkého týmového úspěchu s Canucks nedočkal, ale aspoň se postupně stal historickým lídrem všech důležitých statistik svého týmu, než ho později překonali jiní hokejisté (bratři Sedinové, Markus Näslund či Trevor Linden). Během března 1987 se objevily spekulace, že by Smyl mohl být z Vancouveru vyměněný do týmu, jenž má šanci na vítězství Stanley Cupu, ale to zkušený útočník s díky odmítl, protože chtěl dohrát kariéru ve městě, kam přišel ve svých třinácti letech z rodné Alberty. Poslední gól v NHL vstřelil 5. prosince 1990 proti New Jersey, poslední zápas odehrál 16. března 1991 proti New Yorku Islanders. 3. listopadu 1991 se dočkal vyřazení svého dresu ke stropu haly jako první hokejista v historii organizace Canucks. Z mezinárodní scény má Smyl doma stříbro z MS 1985, které se konalo v Praze, a také bronzovou medaili z juniorského MS 1978.

Trevor Linden
#16 Trevor Linden - Linden ve Vancouveru odehrál největší část své kariéry a stal se uznávanou klubovou legendou, ale na chvíli oblékal také ještě dres New Yorku Islanders, Montrealu Canadiens a Washingtonu Capitals. Linden se během pár let stal ve Vancouveru hráčským idolem, fanoušci ho zbožňovali a rodák z Medicine Hatu jim to vracel předvedenou hrou. V roce 1994 se Canucks dostali do finále Stanley Cupu proti New Yorku Rangers a Linden už byl tehdy kapitánem Vancouveru (céčko dostal v 21 letech) a nakonec slavný pohár pro svůj tým nezískal. Radoval se Mark Messier a jeho spoluhráči z Rangers, které vedl jako kouč Mike Keenan. O pár let později, konkrétně v říjnu 1997 Linden potkává Messiera v kabině Canucks a předává mu po šesti sezónách kapitánské céčko, údajně to bylo pouze jeho rozhodnutí, protože respektoval Messiera jako jednoho z nejlepších lídrů v historii sportu. V listopadu 1997 k týmu přichází jako nový kouč Mike Keenan a přesně 8. prosince stejného roku se to stalo. Canucks hráli na ledě St. Louis, prohrávali po dvou třetinách 1:4 a Linden přesto v šatně chválil některé spoluhráče za jejich nasazení, ale v tom přišel do místnosti rozzuřený Keenan a začal na Lindena řvát, kdo si myslí, že je a ať raději drží hubu a v podobném duchu prý pokračoval Keenanův monolog tři nebo čtyři minuty. Jinak řečeno Linden byl ponížen před celým týmem a je jasné, že vztah hráč x kouč byl nenapravitelně zničený. Netrvalo dlouho a Linden byl z Vancouveru vyměněný do New Yorku Islanders, což fanoušci Canucks nesli hodně těžce - už jmenování Messiera kapitánem na začátku sezóny bylo pro fandy něco nepřijatelného. Linden skončil v organizaci Canucks po deseti sezónách a i on sám z toho byl hodně smutný, ale v tu dobu to komentoval slovy, že prostě to v týmu nefungovalo tak, jak by mělo a že potřeboval změnu. Jenom pro informaci za Lindena získali Canucks od Islanders Bryana McCabea, Todda Bertuzziho a volbu ve třetím kole draftu (Jarkko Ruutu). Chce se až říct, další povedená výměna ze strany Islanders. Následovalo pro Kanadu nepovedené Nagano, ale byl to právě Linden, jenž po přihrávce od Erica Lindrose vyrovnával v semifinále proti České republice na 1:1, naštěstí v nájezdech se prosadil pouze "náš" Robert Reichel a nikdo další, Lindros a Jágr nastřelili oba tyčku. V té samé sezóně se Linden v dresu Islanders a s číslem 32 (jeho číslo 16 nosil u Isles Žigmund Pálffy) vrací do Vancouveru a dostává se mu obrovskému přijetí ze strany fanoušků. Tehdy to Linden komentoval slovy, že si myslel, že oni (Islanders) jsou v tu chvíli domácím týmem, až tak velkou měl podporu v obecenstvu. Po New Yorku přišlo angažmá v Montrealu, kde se mu příliš nedařilo. Ve Washingtonu odehrál pár zápasů na konci jedné sezóny a na začátku další jich také pár přidal, ale 10. listopadu 2001 přišla výměna zpět domů do Vancouveru. Linden přiznává, že je to pro něj speciální návrat, protože organizaci Canucks i město miluje a nikdy si prý návrat v cizím dresu do Vancouveru neužíval, protože to pro něj bylo (psychicky) strašně těžké hrát proti místnímu týmu. 25. listopadu 2002 se Linden stal nejlepším střelcem v historii Canucks (než ho později předčil Markus Näslund, kterému to samé zřejmě brzy udělá Daniel Sedin), když překonal předchozího držitele tohoto rekordu Stana Smyla (262 branek). On tu noc dal branku brankáři Minnesoty Mannyho Fernandeze a mohl slavit 263. gól v dresu Canucks. 8. března 2004 proti Coloradu přichází další velký milník, ale Todd Bertuzzi pro to tehdy neměl pochopení. Linden se díky dvěma nahrávkám stává nejproduktivnějším hráčem v historii Vancouveru (nyní už je čtvrtý za bratry Sedinovými a Näslundem), opět překonal dřívější rekord Stana Smyla, ale v tu noc se řeší pouze zbabělý útok Bertuzziho na Steveho Moorea, který o tři týdny předtím způsobil otřes mozku kapitánu Markusi Näslundovi. V roce 2004 přišla stávka a Linden se v ní hodně angažoval, protože byl tehdy prezident hráčské asociace NHLPA. Po výluce odehrál Linden už pouze tři sezóny a už bylo znát, že se blíží jeho konec. Ten přišel 5. dubna 2008 proti Calgary, když už Vancouver neměl šanci na postup do play off. Canucks tehdy prohráli 1:7, ale Linden byl přesto zvolen hvězdou zápasu, hráči Calgary si s ním po zápase podali ruku a byla to opravdu velká rozlučka s velkým hráčem, který pro Canucks udělal opravdu maximum. Fanoušci nechtěli odejít ze stadionu, protože Lindenovi chtěli dostatečně poděkovat a rozloučit se s ním. Linden z toho byl opravdu dojatý a přesně o takové rozlučce sní asi každý hokejista. Oficiální konec kariéry ohlásil Linden 11. června 2008, přesně o 20 let později než byl Vancouverem draftován. Stylové rozloučení. 17. prosince 2008 vystoupalo jeho číslo 16 ke stropu vancouverské arény jako teprve druhé v historii klubu, až poté se přidala čísla Pavla Bureho a Markuse Näslunda. Linden nikdy nevyhrál Stanley Cup, nemá doma ani medaili z olympijských her. Jako junior však dvakrát vyhrál Memorial Cup. Byl také členem kanadského týmu, který vyhrál v roce 1988 juniorské MS. V roce 1991 byl členem kanadského seniorského výběru, jenž dovezl stříbro z Mistrovství světa a v roce 1996 byl u toho, když Kanada uhrála stříbro na Světovém poháru. V NHL získal dvě individuální trofeje - King Clancy Memorial Trophy (rok 1997) a NHL Foundation Player Award (2008).

Markus Näslund
#19 Markus Naslund - Näslund v NHL odehrál celkem 1117 zápasů v základní části za Pittsburgh, Vancouver a New York Rangers. Nejvíce se pochopitelně proslavil v dresu Canucks, kde se stal legendou. Do kanadského týmu byl vyměněn z Pittsburghu, kde se nedokázal prosadit ani vedle takových hvězd jako Mario Lemieux, Ron Francis či Jaromír Jágr, za Aleka Stojanova. Tato výměna je v NHL považována za jednu z nejvíce nevyvážených výměn v historii ligy, protože Pens se zbavili budoucí superhvězdy a získali hráče, jenž za ně sice vstřelil gól při svém debutu, ale v NHL poté odehrál pouze pár desítek zápasů a nikdy nedokázal prodat svůj potenciál (byl draftovaný jako celkově sedmý hráč při draftu 1991). Näslund u Canucks pomalu dozrál a zejména na přelomu tisíciletí patřil k nejlepším hráčům v NHL - dvakrát skončil v kanadském bodování druhý (2002, 2003) a jednou čtvrtý (2004). V roce 2003 obdržel Lester B. Pearson Award (nyní známá jako Ted Lindsay Award), což je cena pro nejlepšího hráče z pohledu samotných hráčů - dostal ji jako první Švéd v historii NHL a zároveň jako první hráč Vancouveru Canucks. Ve Vancouveru hrál ve formaci s Toddem Bertuzzim a Brendanem Morrisonem, které se přezdívalo "West Coast Express" line. Näslund byl také u zrodu ošklivého zákroku Todda Bertuzziho na Steveho Moorea z Colorada Avalanche, který se stal 8. března 2004 ve Vancouveru. O tři týdny dříve totiž mladý útočník Colorada hodně tvrdě zasáhl Näslunda (kapitána a lídra týmu) ramenem či loktem do obličeje a způsobil mu otřes mozku a díky tomu se stal v kabině Canucks nepřítelem číslo jedna. Hráči kanadského celku mu veřejně slibovali odvetu. Moore svůj dluh vyrovnal bitkou proti Mattu Cookeovi, kterou dokonce vyhrál. Jenže ze strany Canucks chtěl ještě dluh srovnat urostlý Todd Bertuzzi, ale Moore se s ním poprat nechtěl a dopadlo to tak, že Bertuzzi ho zbaběle napadl a způsobil mu těžké zranění a následný konec kariéry. Zpět ke kariéře Näslunda. Rodák z Örnsköldsviku se během kariéry u Canucks stal kapitánem a ikonou mužstva. V jednu chvíli byl nejproduktivnějším hráčem Vancouveru v historii, ale už ho překonali jeho dva krajané - Henrik a Daniel Sedinovi. Před sezónou 2014/15 je Näslund historicky nejlepším střelcem Canucks, ale to se pravděpodobně také brzy změní, protože Daniel Sedin na něj ztrácí pouze 39 branek. Každopádně Näslund ve Vancouveru zanechal obrovskou stopu a je možná škoda, že poslední rok v NHL strávil v New Yorku Rangers, kam odešel jako volný hráč - podepsal smlouvu na dva roky, ale po jedné sezóně, kterou začal s Rangers dvěma duely v Praze proti Tampě Bay, se rozhodl ukončit aktivní kariéru. K hokeji se ještě vrátil doma ve Švédsku, kde odehrál část sezóny za Modo a poté definitivně skončil. Stanley Cup nikdy nevyhrál, na olympijských hrách hrál pouze v roce 2002 a zažil obrovské švédské zklamání po porážce ve čtvrtfinále s Běloruskem. Doma má aspoň dvě stříbrné medaile z MS juniorů, jedno stříbro a dva bronzy z klasického MS.

Uživatelské menu

Vyhledávání

Hledaný výraz:

LiveScore

BUFBUF-DETDET5:6p(3:2, 2:1, 0:2, 0:2)Review
NYRNYR-CHICHI1:2(1:1, 0:1, 0:0)Review
MTLMTL-ANAANA3:2p(1:1, 1:1, 0:0, 2:0)Review

Přímé přenosy týmu v TV

novasport1 13. 12. 2024 04:00
VANVAN-FLAFLA04:00(-:-, -:-, -:-)Preview
>> další přenosy týmu NHL v TV

Zápasy týmu

07. 12. 2024 04:00VANVAN-CBJCBJ5:2Review
08. 12. 2024 22:00VANVAN-TBLTBL2:4Review
11. 12. 2024 04:00VANVAN-STLSTL-:-Preview
13. 12. 2024 04:00VANVAN-FLAFLA-:-Preview
15. 12. 2024 04:00VANVAN-BOSBOS-:-Preview
>> všechny zápasy týmu

Nejtipovanější zápasy

Domácí Hosté   1 X 2 M V
NYINYI - LAKLAK612212410
NSHNSH - CGYCGY24681914
WPGWPG - BOSBOS29851518
EDMEDM - TBLTBL26311233
UTAUTA - MINMIN615181518
VANVAN - STLSTL29831320
SEASEA - FLAFLA2433429
BUFBUF - NYRNYR01000
OTTOTT - ANAANA10000

Narozeniny hráčů

11.12.Alfredsson, Daniel52 let
11.12.Prusek, Martin49 let
11.12.Streit, Mark47 let
11.12.Burgdoerfer, Erik36 let
11.12.Hewitt, Matthew32 let
11.12.FLATkachuk, Matthew27 let
11.12.Rubins, Kristians27 let

Aktuální přestupy týmu

Aktuální zranění týmu

29.11.VANHronek- rameno
19.11.VANMiller- osobní důvody
05.11.VANForbort- koleno
>> všechna zranění týmu
banner 300x250 pixel

Nejnovější komentáře

09.11.2024 23:34 - darth0bane - Nějak jste nevychatali začátek zápasu Winnipeg vs. Dallas ;-) [Hlavní diskuze]
02.04.2024 16:40 - exkvizitna - Zdravím, chcem sa len spýtať je reálne nejaká šanca že Toronto vyhrá atlanticku ... [Hlavní diskuze]
22.03.2024 18:46 - lewiswood - Nepochybně si získá stále větší popularitu, protože výrazně pomůže vydělat peníz... [Článek: Úloha hazardních her v lidském životě]
22.03.2024 18:40 - zepaumop - již jsme vše napravili a můžete tipovat. Omlouváme se za zpoždění. 😅 &#... [Hlavní diskuze]