Byla tu Philadelphia Flyers, Pittsburgh Penguins, San Jose Sharks a nyní tu máme Kosatky z Vancouveru. Nevím, zda s námi budete souhlasit, že je to další tým, který potřebuje a zasloužil by si přestavbu, ale tak to prostě je.

Vancouver Canucks jsou daleko od dob, kdy v roce 2011 dosáhli na finále Stanley Cupu a v letech 2011-12 vyhráli druhou prezidentskou trofej. Poosmé od roku 2013 jsou na pokraji vynechání play-off. V tomto časovém období již vystřídali tři generální manažery (poslední Patrik Allvin) a pět hlavních trenérů (poslední Rick Tocchet).

Přestavba je něco, čemu se Canucks z velké části vyhýbali a raději se "přestrojili", aby je nikdo nepoznal, kolem starších veteránů. O to se pokusili, když dlouholeté hvězdy Daniel a Henrik Sedinovi končily. Zdá se, že se o to pokoušejí také s J.T. Millerem poté, co v lednu vyměnili Bo Horvata do New York Islanders.

Canucks mají dvě mladé hvězdy, centra Eliase Petterssona a obránce Quinna Hughese. Také však dali třicetiletému Millerovi drahou, sedmiletou smlouvu. Mají stárnoucí obránce Olivera Ekmana-Larssona a Tylera Myerse, jejichž smlouvy zabírají spoustu cenného prostoru pod platovým stropem.

Uvolnění prostoru pod platovým stropem by se v létě mohlo stát pro vedení organizace prioritou. Vancouver by se mohl pokusit přesunout Millera dříve, než 1. července začne platit jeho nová smlouva (s klauzulí o zákazu obchodu). Ekman-Larsson a Myers mohou být vykoupeni, pokud s nimi nebude kloudná řeč.

Allvin nemůže pokračovat v napodobování svých předchůdců. Musí se soustředit na přestavbu kolem Petterssona a Hughese. Potřebuje také doplnit mělkou zásobu potenciálních prospektů tím, že prodá Miller a Boeser za vysoké výběry v draftu.