Tam, kde v roce 1918 skončil Montreal Wanderers, navázal Montreal Professional Hockey Club o šest let později. Během čtrnácti sezon v NHL se vypracoval na úspěšný klub, jehož název je navždy vyryt do nejvzácnějšího poháru.

Od roku 1922 byl velký tlak na založení nového klubu, zaměřeného na anglofonní obyvatele Montrealu. O dva roky později byl postaven stadion Montreal Forum, ve kterém by nový tým hrál. Organizace byla založena Donatem Raymondem a Jamesem Strachanem, který o jednadvacet let dřív založil i Poutníky. Strachan chtěl klub pojmenovat po svém předchůdci, avšak název Wanderers přijat nebyl, proto organizace nesla název Montreal Professional Hockey Club. Součástí vstupenky do ligy byl také poplatek 11 000 amerických dolarů městskému rivalovi Canadiens za narušení jeho teritoria.

Před sezonou 1924-25 vstoupil druhý montrealský tým do ligy společně s Boston Bruins a rozšířili tak rodinu NHL na šest členů. Své historicky první utkání sehrála mužstva právě vzájemně proti sobě. Bruins byli úspěšnější a zvítězili 2:1. Pro vínovou barvu montrealských dresů se vžil název Montreal Maroons a časem týmu už nikdo neřekl jinak. I přes neochvějnou podporu fanoušků v podobě celoročně vyprodané arény se Maroons se ziskem dvaceti bodů nekvalifikovali do play off, když skončili na ligovém pátém místě.

První úspěch na sebe nenechal dlouho čekat. V základní části následujícího ročníku, nyní sedmičlenné soutěže, se Maroons umístili na druhém místě se ziskem 45 bodů. Skvadra kolem nováčka Nelse Stewarda, jenž si svými výkony vybojoval Art Ross Trophy i Hart Trophy, Babe Sieberta a bývalého gólmana Ottawy Clinta Benedicta dokráčela pro svůj historický Stanley Cup. V prvním kole vyřazovacích bojů vyprovodili Pittsburgh ve dvou zápasech 6:4, kdy se počítalo skóre z obou střetnutí. V ligovém finále se střetli s favorizovanou Ottawou Senators a po výsledcích 1:1 a 1:0 mohli pomýšlet na pohár Lorda Stanleyho. V cestě stál obhájce Victoria Cougars ze Západní Kanadské Hokejové Ligy (WCHL). Série skončila 3:1 na zápasy ve prospěch Montrealu a stalo se tak naposledy, kdy se o Stanleyův pohár ucházel klub nepocházející z NHL, protože WCHL před následující sezonou zanikla.

Od ročníku 1926-27 sdíleli čerství šampioni svůj domácí stánek Montreal Forum s Canadiens. Jednalo se o nejslavnější a nejikoničtější arénu, jaká kdy v Kanadě stála. Byla svědkem nespočtu dramatických bitev a neskutečných příběhů. V roce 1937 se zde konal pohřeb hvězdy Canadiens Howieho Morenze, jenž zemřel ve čtyřiatřiceti letech a v roce 1950 byl vyhlášen nejlepším hokejistou první poloviny 20. století. V montrealském Foru se roku 1972 konal první zápas slavné série “Summit Series”, prvního ostrého měření sil mezi velmocemi Kanadou a Sovětským svazem. V červnu 1980 zde proběhl draft. Stalo se tak poprvé, kdy se dražba nadějí konala na hokejovém stadionu. Do té doby se tato akce pořádala převážně v montrealském hotelu Queen Elizabeth. Hala byla uzavřena v roce 1996.

V následujícím ročníku byli Maroons v prvním kole vyřazeni městským rivalem, aby jim o rok později porážku vrátili, když se především díky útočné trojici nazývané “S Line” ve složení Hooley Smith, Nels Stewart a Babe Siebert, prokousali do celkového finále, avšak v pěti zápasech podlehli New York Rangers. Po roční odmlce, kdy skončili poslední v Kanadské divizi, zaznamenali pět účastí v play off v řadě. V tomto období ukončil kariéru brankář Clint Benedict poté, kdy jako první v historii použil v zápase kryt obličeje. Byl to kožený chránič, který chránil nos, z důvodu jeho zlomení v předešlém zápase.

Od sezony 1934-35 se stal trenérem Tommy Gorman, jenž byl na odchodu z Chicaga, se kterým v předchozím ročníku vybojoval mistrovský titul. V základní části se Maroons umístili na druhém místě Kanadské divize. V pohárové soutěži porazili postupně Chicago Black Hawks, NY Rangers a konečně Toronto Maple Leafs, čímž podruhé vyhráli Svatý grál. Tommy Gorman se tímto počinem stal jediným koučem v historii, který vyhrál Stanley Cup dva roky po sobě s jinými týmy. Tento úspěch se od té doby nikomu nepovedlo zopakovat.

V play off 1936 se odehrálo jedno z nejslavnějších utkání. V semifinále s Detroitem se první utkání série stalo nejdelším zápasem v dějinách NHL. Po bezgólové základní hrací době měl v prvním prodloužení Montreal drtivou převahu, kterou však nedokázal přetavit ve vítězství. Druhé a třetí prodloužení se odehrálo v mírnějším tempu, jakoby hráči tušili, že je čeká ještě dlouhá bitva. Ve čtvrtém prodloužení Detroit opět odolal obrovskému náporu favorizovaných Maroons a páté prodloužení nabídlo opatrnou hru, tak jako prodloužení druhé a třetí. Rozuzlení dramatu přineslo šesté prodloužení, když ve 177. minutě rozhodl detroitský Mud Bruneteau. V táboře Red Wings zavládla obrovská radost. Ve finále porazili Toronto a získali první ze svých jedenácti celkových vítězství.

Tak jako ostatní organizace se ani oba montrealské kluby nevyhnuly ekonomickým potížím, které způsobila Velká hospodářská krize. Město Montreal nebylo ve 30. letech schopno uživit dva hokejové kluby. Po sezoně 1937-38 požádalo vedení Maroons vedení soutěže o povolení k ročnímu přerušení provozu organizace. Většina hráčů Maroons byla včleněna do soupisky Canadiens. Vlastníci chtěli klub přemístit do St. Louis, což však bylo zamítnuto vedením ligy, jenž měla v živé paměti neúspěch St. Louis Eagles. O koupi klubu měla zájem obchodní skupina z Philadelphie, ale obchod ztroskotal na tom, že ve Philadelphii nebyla k dispozici odpovídající sportovní hala. Pro neřešitelnou situaci byla organizace v roce 1939 zrušena.

Od té doby reprezentuje město Montreal pouze jeden celek. Během následujících desetiletí se anglofonní fanoušci přikláněli buď k fandění Torontu, nebo se z větší části stali fanoušky Habs. Stadion Montreal Forum, postavený původně pro Maroons, se stal výhradním domovem frankofonního mužstva a byl svědkem toho, jak se v průběhu generací z hokejistů Canadiens stávali legendy, kteří vyhrávali soutěže střelců, sbírali trofeje a vyhrávali poháry, zatímco Montreal Maroons upadli v zapomnění.