Původní organizace Winnipeg Jets začala psát svoji historii roku 1972 v lize WHA. Po stěhování do arizonské pouště si fanoušci v Manitobě museli počkat dlouhých patnáct let na další klub NHL.

Na počátku sedmdesátých let vypukl meziligový souboj mezi NHL a WHA. Obě ligy soupeřily o každé větší město. NHL se rozrostla na 16 klubů, převážně ve Spojených státech, zatímco WHA obsadila kanadská města Ottawu, Quebec City, Winnipeg a Calgary. Právě Winnipeg byl vybrán jako jeden ze zakládajících členů nové soutěže. Licenci získal místní podnikatel Ben Hatskin po vánocích 1971. Klubu dal jméno Jets po týmu Winnipeg Jets z juniorské WHL. Prvním velkým úlovkem byla hvězda Chicaga Black Hawks Bobby Hull. Angažování Hulla, na jehož plat částečně přispívaly i ostatní kluby, dodalo nové lize na věrohodnosti a odstartovalo přestupy i ostatních hvězd z NHL.

Jets, jako první severoamerický klub, začali prozkoumávat Evropu jako zdroj hokejového talentu. Mezi nejpovedenější úlovky patřili Anders Hedberg a Ulf Nilsson, kteří zářili v útoku s Hullem, zvaném “Hot line”. Dalšími evropskými tahouny byli kapitán Lars-Erik Sjoberg, Willy Lindstrom nebo Kent Nillson. Tryskáči se stali nejúspěšnějším mužstvem v sedmileté historii World Hockey Association, když se z pěti účastí ve finále třikrát radovali ze zisku Avco Trophy, trofeje pro vítěze play off.

Po zániku WHA se Jets, jako jedni ze čtyř přeživších, připojili k NHL. To však obnášelo vstupní daň ve formě tzv. reclamation draftu, kdy museli poskytnout část sestavy ostatním klubům, ve kterém ztratili mimo jiné i tři ze svých šesti nejlepších hráčů. S decimovanou soupiskou skončili ve svých prvních dvou sezonách v NHL na posledním divizním místě. To velmi kontrastovalo s týmem Edmonton Oilers, jenž, stejně jako Jets, byli top týmem WHA, ale na rozdíl od Winnipegu dominovali i v NHL. Úvodní neúspěšné sezony vynesly Tryskáčům draftové volby na předních místech. V roce 1981 zvolili ze druhého místa Davea Babycha a o rok později byl vybrán jako celková jednička Dale Hawerchuk.

V osmdesátých letech tvořili jádro mužstva právě Hawerchuk, Thomas Steen, Paul MacLean, Randy Carlyle, Laurie Boschman, Doug Smail a Dave Ellet. Brzy se stali respektovaným mužstvem a pravidelně postupovali do play offi. Avšak úspěch ze základní části se nikdy nepovedlo přenést do vyřazovacích bojů, protože spolu s Winnipegem hráli ve Smythově divizi také Edmonton Oilers a Calgary Flames, nejlepší dva týmy druhé poloviny osmdesátých let. Tehdy se do play off nasazovalo tak, že v se prvních dvou kolech utkali soupeři v rámci jedné divize (semifinále a finále divize). Jets se potkávali právě s Oilers nebo Flames. Play off 1983 i 1984 skončilo na hokejkách Edmontonu bez jediné výhry. O rok později se Winnipeg v prvním kole vypořádal s Calgary, ale ve druhém kole byl vyprovozen Edmontonem, opět bez jediné výhry. Během úvodní série proti Flames byla zrozena tradice zvaná “Winnipeg Whiteout”, kdy je při domácích zápasech play off veškeré obecenstvo oděno do bílé. Následující tři sezony měly obdobný konec. V roce 1990 měli Tryskáči Olejáře na lopatkách v podobě vedení 3:1 na zápasy, ale sérii nakonec ztratili. Stejný scénář se opakoval i o dva roky později, tentokrát proti Vancouver Canucks.

Od roku 1992 oblékal modrý dres Finský blesk Teemu Selanne, jenž přepsal nováčkovské ofenzivní rekordy, když vsítil 76 branek a nasbíral 132 bodů. Za tento počin si z udělování cen oprávněně odnesl trofej pro nejlepšího nováčka. Po boku Alexeie Zhamnova a Keitha Tkachuka odehrál několik skvělých sezon.

V roce 1994 začalo být pokračování organizace ve Winnipegu v ohrožení. V té době rapidně rostly hráčské platy a zvyšovaly se provozní náklady. Také vstoupilo v platnost pravidlo, které nařizovalo vyplácet hráčskou mzdu v amerických dolarech i klubům na území Kanady. V kombinaci s oslabujícím kanadským dolarem, ve kterých kanadské kluby vykazovaly příjmy, faktem, že po přestěhování Quebecu je Winnipeg nejmenším trhem v lize a stárnoucí Winnipeg Arenou bez luxusních lóží, začalo být stěhování reálnou hrozbou. Na setrvání klubu bylo vybráno ve sbírce 250 tisíc dolarů, ale bylo to málo. Hledání lokálního kupce bylo neúspěšné a tak majitel Jets Barry Shenkarow prodal organizaci Stevenu Glucksternovi a Richardu Burkemu, obchodníkům ze Spojených států, kteří chtěli přestěhovat klub do Minnesoty, kde se však nebyli schopni dohodnout na podmínkách užívání arény Target Center. Po dohodě s businessmanem z Phoenixu Jerrym Colangelem přemístili klub do arizonské pouště. Ročník 1995-96 odehráli Winnipeg Jets ve stínu stěhování do Phoenixu. Poslední utkání NHL bylo ve Winnipeg Areně odehráno 28. dubna 1996, kdy bylo dokonáno vyřazení od Detroit Red Wings. V novém působišti organizace pokračovala pod názvem Phoenix Coyotes, později Arizona Coyotes.

Současní Winnipeg Jets jsou pokračovateli Atlanty Trashers, takže s historií původních Tryskáčů nemají nic společného. Ale Winnipeg Whiteout uvidíte v MTS Bell Centre i dnes.