Čtvrtfinále na mistrovství světa se stávají českým prokletím. Červeno-bílí v posledních letech dokázali postoupit přes tuto fázi turnaje pouze jednou (2018 po nájezdech přes Finsko) a včera jim nepěknou nadílkou, která zrcadlí stav českého hokeje, v podobě výhry 5:0 ukončili účast na domácím šampionátů Švédové. Proč Češi těsně neskončili ve skupině poslední? Co národnímu týmu chybělo? A jaké hráče můžeme vyzdvihnout nad výkony ostatních?

Výběru kouče Václava Varadi, bývalého hráče Buffala a Ottawy, rozhodně nelze upřít bojovnost a touha vítězit. Snaha byla z týmu v červených trikotech cítit i v souboji se Švédskem. Hráči blokovali střeli a snažili se rozhodit švédskou rozehrávku. Především během oslabení hráli čeští mladíci velice obětavě. Tím se ale dostáváme k prvnímu problému. Nedisciplinovanost. Hostitelská země se stala nejtrestanějším týmem celého turnaje se 134 trestnými minutami.

Češi se jako jediní museli bránit více než třiceti přesilovým hrám soupeře. Úspěšnost jejich ubránění přitom činí tristních 65,62%. Jedná se o třetí nejhorší výkon na turnaji (po USA a Kazachstánu). Na druhou stranu se sluší pochválit činnost při vlastních přesilových hrách. Češi využili sedm z 26 nabídnutých možností, jinými slovy 26,92%. Lepší byla ve skupině pouze Kanada.

Největší problém ale nastal ve kvalitě. Individuálně neměl český výběr na žádného ze svých soupeřů. I Německo, které nepatří mezi světovou hokejovou špičku, mělo ve svých řadách vůdce a jejich kvalitu pocítili Češi na vlastní kůži. Hokej je týmový sport, ale úspěšný tým musí mít své tahouny. Žádné takové hráče český národní tým neměl (mírnou omluvou budiž fakt, že dvě největší hvězdy Jakub Lauko a Jan Jeník se v průběhu turnaje dlouhodobě zranily).

Přestože nenajdeme v řadách svěřenců trenéra Varadi žádné tahouny na úrovni světové špičky, lze několik hráčů za výkony pochválit.

Ondřej Pavel

Tým: Fargo Force [USHL]
Statistiky na turnaji: 5 zápasů, 0 bodů

Kapitán amerického týmu Fargo Force byl na první pohled nenápadný a snadno zapadl ve stínu věhlasnějších jmen jako Jakub Lauko či Jan Jeník. Největší přínos Pavla tkvěl v jeho černé práci pro tým. Při oslabení se hnal za puky hluboko do útočného pásma a bojoval o ně, aby nasbíral cenné sekundy. Bez jeho obranné činnosti v útočném pásmu by se pravděpodobně úspěšnost oslabení ještě snížila.

Jan Jeník

Tým: Hamilton Bulldogs [OHL]
Statistiky: 3 zápasy, 3 body (2+1)

Po zranění Lauka na začátku turnaje se stal největší hvězdou českého výběru. Až do svého zranění v klíčovém zápasu proti USA vstřelil dva góly a na jeden přihrál. Navázal tak na své skvělé výkony v juniorské OHL, které mu dávají slušnou naději si v nejbližších letech zahrát a Arizonu Coyotes.

Libor Zábranský

Tým: Moose Jaw Warriors [WHL]
Statistiky: 5 zápasů, 4 body (4+0)

Odchovanec Brna byl po celý turnaj příkladným kapitánem. Tento ofenzivní obránce naplno ukázal svůj útočný potenciál, když během pěti utkání vsítil čtyři branky (z toho dvě v klíčovém zápasu proti USA).