03. 07. 2017, 18:00 » Perličky - Autor: Tomáš David

Hokej se do Atlanty vrátil s velkým nadšením. Klub Thrashers se ale již od začátku řítil do záhuby.

Když roku 1997 vedení NHL oznámilo další rozšiřování, dostala licenci celkem čtyři města. V Nashville vznikli Predators, Saint Paul (Minnesota) obnovilo hokej na nejvyšší úrovni příchodem Wild, Columbus přivedl do Ohia Blue Jackets a Atlanta vrátila Národní hokejovou ligu do města vznikem Thrashers. Predátoři se v poslední sezoně podívali poprvé v historii organizace po finále play off, Divočáci patří dlouhodobě k silným celkům, Modrokabátníci prožívají nejlepší léta svého klubu a Mlátičky? 'Oslavili' šestý rok od zániku svého celku (resp. jeho přestěhování do Winnipegu).

V týmu se sice vystřídala celá řada talentů, hráli zde Kovalchuk, Heatley či Hossa, ale tým nikdy nezaznamenal větší úspěch. Jednou jedinkrát se podíval do play off (2006-07) a zde vypadl po čtyřech duelech proti New York Rangers. Právě po této sezoně se zdálo, že konečně Atlanta pod vedením generálního manažera Dona Waddella začne být silným celkem, který se stane postrachem pro celou ligu. Další ročník však přinesl zklamání v podobě pádu na předposlední místo v konferenci, z něhož se již celek z Georgie až do svého zániku (2011) nevzpamatoval.

Proč vlastně Thrashers zanikli?

Pokud byste se zeptali jakéhokoliv fanouška v Atlantě, odpověď by zněla jasně. Malá návštěvnost. To však rozhodně nebyl důvod ke stěhování. Je sice pravda, že ve městě kasín vždy táhli do Phillips Arena spíše košíkoví Hawks, ovšem Mlátičky nebyly ani zdaleka nejméně navštěvovaným celkem ligy. Vždyť i v tradičních baštách hokeje jakými jsou Chicago či Boston zaznamenali v určitých sezonách menší návštěvnost a Thrashers nikdy nebyli klubem s nejmenším počtem diváků v ochozech!

Don Waddell byl mužem, který strávil na pozici generálního manažera všechny sezony. Právě on byl hlavním důvodem sportovního neúspěchu značky Thrashers. Jeho výměna Mariána Hossy spolu s Pascalem Dupuisem do Pittsburghu za Colby Armstronga, Erika Christensena a nadějného mladíka Angela Esposita, je dodnes považována za jednu z největších krádeží povýlukové NHL.

Svou část viny nese i samotná liga. Vytvořila Jihovýchodní divizi, která jako jediná nezahrnovala žádné historicky úspěšné celky, ani velkou rivalitu (pokud nepočítáme poměrně nezáživný boj o Floridu mezi celky z Tampy Bay a Miami). Jak by asi atraktivita hokeje vzrostla, kdyby na led přijížděli pravidelně Kane s Toewsem či Crosby s Malkinem místo (při vší úctě k níže jmenovaným) Erica Staala či Stephena Weisse? Roku 2009 navíc vedení ligy poslalo Marka Chipmana do Winnipegu, aby připravil město na návrat NHL za dobu neurčitou. Diskutovalo se o přesunu Phoenixu, ten však přežil. Nakonec se ukázalo na Atlantu, za což nesou hlavní vinu majitelé klubu. Organizaci vlastnila od roku 2005 společnost Atlanta Spirit, která dávala přednost NBA a pořádáním různých akcí ve Phillips Arena před hokejovým klubem, který se stal pátým kolem u vozu a začal strádat ještě více. Osud Thrashers byl zpečetěn již šest let před jeho zánikem.

Zakončeme však tuto vzpomínku na Atlantu v dobrém. V jejich nejúspěšnější sezoně (2006-07) byli Thrashers již před jejím zahájením hodnoceni kladně a jako silné mužstvo. Během okurkové sezony přišli zkušení útočníci Steve Rucchin, Niko Kapanen a Jon Sim, v sestavě hráli hvězdní forvardi Ilya Kovalchuk s Mariánem Hossou a brankoviště střežil mladý gólman Kari Lehtonen. Na lavičce stál Bob Hartley, který dovedl své svěřence k zisku 97 bodů (43–28–11) a triumfu v Jihovýchodní divizi. Marián Hossa vyhrál bodování celého týmu se ziskem rovných 100 bodů (43+57) a Lehtonen vychytal 36 vítězství. Třikrát dokázala Atlanta během dvaaosmdesátizápasového maratonu udržet sérii pěti výher v řadě, největší euforii zažili fandové v Atlantě během března, kdy měl tým na domácím ledě bilanci 8-1-0 a padl pouze v klání proti San Jose. Bohužel, ve vyřazovacích bojích si svěřenci kouče Hartleyho ani neškrtli.


Jedna z předsezonních upoutávek na nejúspěšnější ročník v dějinách dnes již zaniklého klubu.