11. 05. 2020, 15:00 » Analýzy - Autor: Tomáš David

Jan Bednář dokázal věci, o kterých si mnozí jeho vrstevníci mohli nechat jenom zdát. V 16 letech zaujal v dresu české reprezentace, v 17 se stal hvězdou nejvyšší české soutěže a nyní má před sebou draft do NHL. Jde na něj jako druhý nejlépe hodnocený brankář z Evropy a s cílem dobýt hokejový svět.

Jen několik měsíců poté, co jako šestnáctiletý zelenáč zachránil Karlovy Vary od sestupu z extraligy, seděl Jan Bednář v kabině libereckého stadionu a připravoval se na duel proti doposud na domácí půdě neporaženému celku. Pokud byste se ale domnívali, že mu onoho říjnového večera v břiše létali motýli z nervozity, mýlili byste se.

„Věřím tomu, co dělám,“ odůvodňuje jednoduše. Ledový klid si zachoval i po úvodním vhazování. Tu vytáhl výtečný poziční zákrok, tam dokázal zastavit nájezd dvou soupeřových útočníků. O téměř tři hodiny později se radoval z výhry, cenné nejen pro tým, ale i pro něj: vždyť poprvé v extraligové kariéře vychytal nulu.

„Neřeším, proti komu hrajeme. Tenkrát mi to prostě vyšlo,“ vzpomíná.

Nejdůležitější výkon sezony pak předvedl krátce po Novém roce. Na půdě oblíbeného soka - Liberce. Pustil sice za svá záda dvě branky, vychytal však výhru v mimořádně vypjaté koncovce a opět přerušil vítěznou domácí sérii Bílých Tygrů, tentokrát dokonce třináctizápasovou. Přestože tříbodový triumf, jak sám připouští, měl pro Energii velkou cenu, onoho večera mladík ukázal mnohem důležitější věc. Naplno si osvojil vlastnost, která odděluje dobré brankáře od skvělých - psychickou odolnost.

Zrod mladé hvězdy

„Dříve jsem nad každým puštěným gólem přemýšlel a vyčítal si každou chybu,“ přikyvuje. Vše došlo do fáze, kdy se rozhodl k razantní změně. „Zavolal jsem svému agentovi, aby mi domluvil spolupráci s mentálním koučem,“ vysvětluje a jedním dechem dodává, jak mentální trénink vypadá: „Bylo to těžké. Nesmíte se bát svěřit se takovému člověku se svými pocity, hlavně těmi špatnými. Kouč vám zavolá v den zápasu, povídá si s vámi o tom, jak se cítíte a poté společně hledáte způsob, jak se na utkání připravit. Po něm probíráte, co se vám během něj honilo hlavou.“

Oporu nemá jen v odborníkovi, ale také ve svém otci Michalu Bednářovi, který byl před lety sám talentovaným gólmanem. Také proto bylo pro Jana samozřejmostí postavit se mezi tři tyče. „Kdybych měl hrát v poli, nedopadlo by to dobře,“ usmívá se. „Na jeho první zápas nikdy nezapomenu. Stalo se to shodou okolností. V Rokycanech tenkrát neměli gólmana a můj kamarád řekl, že postaví Honzu, protože ten si to chtěl v bráně pořád zkusit. Poprvé trénoval v pátek a v sobotu jel na dětský turnaj do Plzně, kde během dvou zápasů pustil celkem 72 gólů,“ směje se Bednář starší.

Nadšený mladík se vysokým počtem inkasovaných branek nenechal odradit. Že se jednalo o dobré rozhodnutí se ukázalo o několik let později. „V mladším dorostu se mu dokonce podařilo vstřelit branku. O měsíc dříve jsme se dohadovali o hokeji a já mu řekl, že se se mnou může hádat, až dá gól. Je soutěživý, nikdy nechce prohrát,“ pokračuje ve vzpomínkách Janův otec.

I tento kousek pomohl Bednářovi mladšímu dostat se do hledáčku českého národního týmu, v němž mimochodem v minulosti sbíral zkušenosti i Bednář starší. Vrchol dosavadní reprezentační kariéry přišel na turnaji pěti zemí hokejistů do 17 let, kde tým heroickými výkony dovedl k triumfu. S úctyhodnou bilancí: v prvním klání pustil za svá záda dvě střely amerického výběru a od té chvíle brankoviště uzamkl. Přestože byl vyhlášen nejlepším hráčem turnaje, zásluhy za úspěch si nepřipisuje: „Celý tým byl odhodlaný vyhrát. Kluci mi pomáhali. Já jsem jenom odvedl svojí práci.“

Lundqvist je můj vzor

Skromně mluví, i když přijde řeč na NHL. Jedna simulace věští, že na něj při galavečeru nováčků ukáže Los Angeles, kde by se potkal v jednom dresu s bývalým parťákem Lukášem Paříkem. „Bylo by to hezké, ale já budu šťastný, když si mě vybere kdokoli,“ vysvětluje hvězda Karlových Varů.

Šanci má velkou. S blížícím se draftem ostatně kluby zdaleka nekomunikují pouze s prospekty na nejvyšších příčkách. Sám Bednář odpovídá na dotazy více než poloviny celků téměř denně. Běžně by tolik práce neměl, ovšem vzhledem ke zrušení tradičních předdraftových testů, které zahrnují i rozhovory se zástupci jednotlivých organizací, probíhá veškerá komunikace elektronicky. „Některé kluby mi volají, jiným stačí vyplnit dotazník. Zajímá je především psychika, jaká jste osobnost a zda vycházíte se spoluhráči. O hokeji se nebavíme,“ nechává nahlédnout do zákulisí práce skautů.

Při draftu a následné snaze vybojovat si místo na soupisce by mu měl pomoci významný aspekt. Se svými téměř dvěma metry dokáže pokrýt značnou část brány. Jemu podobní vytáhlí gólmani jsou v současnosti v nejlepší lize světa stále více ceněným zbožím. „Být vysoký je výhoda, ale menší brankáři jsou pohyblivější. Na tom musím pracovat,“ je si vědom rodák ze západu Čech.

O motivaci má postaráno. Krom vidiny chytat v NHL a pozvednout nad hlavu Stanley Cup by se rád mezi mantinely potkal s Henrikem Lundqvistem, svým dětským vzorem. „Už odmalička jsem měl rád New York Rangers a on je jejich ikonou. Navíc se mi líbily jeho betony,“ vypráví. Chtě by se s ním rvát o místo? Kdeže, opět potvrzuje soutěživost: „Spíš by mě lákalo hrát proti němu.“

Bednář je na správné cestě si sen splnit. Ačkoli sám zdůrazňuje, že chce jít svou vlastní cestou. „Tomáš Vokoun mi jednou řekl, že žádná kopie nikdy nebyla lepší než originál,“ svěřuje se.

Prozatím musí čekat na vstupní draft. Třeba skutečně dojde na Los Angeles a spojení sil s kamarádem Lukášem Paříkem, třeba v něj vloží důvěru New York Islanders a bude se moci postavit Lundqvistovi přímo v bitvě dvou odvěkých rivalů. Ať už na něj nakonec ukáže kdokoli, jméno Jan Bednář ještě bez pochyb uslyšíte.