Účast v play off byla letos pro Winnipeg Jets pouze vzdáleným snem. Dustin Byfuglien, jeden z vůdců týmu, věří, že má jeho celek předpoklady stát se v následujících letech uchazečem o Stanley Cup.

Uprostřed přípravného kempu na sezonu 2016-17 dal Paul Maurice na radu jednoho z nejvíce tvrdohlavých lidí v organizaci Jets. Během tří let si padesátiletý kouč vybudoval k tomuto člověku důvěru a ví, že se může spolehnout na jeho skvělý čich, kterým vyhledává talentované mladíky. Nikdy přitom neviděl video, ani statistiky a nikdo mu nedal ani halíř za práci skauta. Maurice si ho ale i tak vzal po jednom z tréninků stranou. Dustin Byfuglien měl pro svého lodivoda mnoho informací.

"Nechápu, co tady ještě dělá," začal Byfuglien, "zato tenhle kluk vypadá dobře. Ten je fakt skvělej." Takovou odpověď dostal Maurice, když došla řeč na dvaadvacetiletého beka Joshe Morrisseyho, který strávil tři předchozí léta v dresu Manitoba Moose. "Chci to dítě tady. Dej ho se mnou řady," sdělil mu urostlý zadák.

O týden později, když začala základní část ligy, tvořil první obranný pár týmu Byfuglien a 'to dítě'.

Největší muž na střídačce Tryskáčů, jediný z pánů oblékající modro-bílý dres se svým jménem vyraženým na Stanley Cupu, udává tón, kterým se druhý nejmladší celek v soutěži řídí. Tuto funkci plní celou svou kariéru.

Jets se sice nedostali mezi nejlepší šestnáctku ligy, Big Buff v nich ale vidí obrovský potenciál, střídačku plnou mladých hvězd a hráčů, jež do nich rostou. Tato skvadra připomíná Byfuglienovi tu, s níž vyrůstal v Chicagu a vyhrál slavný pohár. To je důvod, proč se svým současným zaměstnavatelem prodloužil kontrakt až do ročníku 2020-21. Stejná semínka jako u Blackhakws byla nyní zaseta ve Winnipegu. Dvaatřicetiletý obránce pomůže této partě stát se kandidáty na triumf v play off. Udělá to svým vlastním způsobem.

Špatný student, talentovaný hokejista

Když byl Big Buff ještě prcek, nechtěl nosit brusle. Byl na ně moc velký a necítil se v nich dobře. Žil však se svou matkou v městečku Roseau (Minnesota), kde hrálo hokej každé dítě. Byfuglien tak sviště po ledě v botách.

"Nakonec jsem začal hrát v bruslích, když mi bylo sedm let. Neměl jsem problém bruslit. A navíc jsem mohl hrát celý den, protože se na hřišti vždy nacházelo minimálně deset dalších dětí," prozradil stodvaceti kilový obránce.

Když přišel na střední školu, mohl hrát za místní klub Roseau Rams. Nesplnil však podmínky přijetí do týmu. "Známky," prozradil Buff, "škola totiž nebyla mým šálkem čaje." Buff si ale nestěžoval. Stále mohl s týmem chodit na tréninky. A jeho nemožnost nastoupit v zápasech znamenala volné víkendy. "Bylo to jako- 'Teď si můžu dělat co chci. Půjdu na ryby. Projedu se na sněžném skútru.' Byla to asi nejlepší zima v mém životě," zavzpomínal Byfuglien.

Navzdory špatnému prospěchu Buff zaujal. Byl urostlý, disponoval ofenzivními kvalitami. V 15 letech dostal nabídku od celku AAA Chicago Mission. "Myslím, že to byl okamžik, kdy jsem si řekl- 'Dobře, pravděpodobně, možná, někdy, bych mohl dělat něco kolem hokeje'," řekl Dustin.

O rok později se přestěhoval do Brandonu, aby zde hrál za místní Wheat Kings. Později byl vyměněn do Prince George, kde nasbíral během 48 utkání 37 bodů a poté ho čekal draft do NHL. I přestože nasbíral více bodů než například Dion Phaneuf, neměl velkou naději, že si ho nějaký tým vybere. Dustin neměl žádného agenta a ani nepočítal, že by se do Národní ligy dostal.

O svém draftu se dozvěděl, až když několik mužů nosících logo Blackhawks zastavilo svůj vůz před jeho domem. Výběr nováčků nesledoval a absolutně neměl tušení, že byl v osmém kole vybrán Chicagem. "Řekli, ať jim beru telefony," směje se Byfuglien, když si na situaci vzpomene.

Většinu z prvních dvou let mezi profesionály strávil Buff na farmě v Norfolku a do sestavy prvního týmu se zapracoval během ročníku 2007-08, kdy v týmu byli další talenti jako Patrick Kane (18 let) a Jonathan Toews (19 let). O dvě sezony později již zvedal ve svých čtyřiadvaceti letech nad hlavu Stanleyův pohár.

Stejné léto však znamenalo konec jeho působení ve Windy City, byl vytrejdován do Atlanty Thrashers. V organizaci aktuálně působí již šestý rok (klub se přestěhoval roku 2011 do Manitoby). Stojí uprostřed prázdné kabiny a prohlíží si jména napsaná na opuštěných místech. Nachází se zde jmenovka Patrika Laineho, jež Byfugliena ohromil svým profesionálním přístupen navzdory svému nízkému věku. Vedle visí jmenovka s nápisem 'Morrissey', Buffův objev, o němž prohlašuje, že byl letos bekem s nejspolehlivějšími výkony v týmu. Mark Sheifele je ve 23 letech jeden z nejlepších centrů v lize a do 'áčka' se dostal též jednadvacetiletý Nikolaj Ehlers.

"Vidíte jak jsou rok od roku stále vyspělejší, jak se z mladých kluků stávají po čtyřech letech hráči, o nichž si řeknete- 'Tenhle kluk ví, co dělat. Nemusím se o něj bát.'," dává nahlédnout do svého vnímání vývoje mladých nadějí.

Od chvíle, kdy se Jets vrátili do Winnipegu, dostali se do vyřazovacích bojů pouze jednou. Zde vypadli nejrychlejším možným způsobem s Anaheim Ducks. Letos byl základem neúspěchu špatný výkon gólmanů. Byfuglien ale vidí budoucnost světle. "Cítím, že máme naději být na špici ligy. Vidím správné kroky, které udělalo vedení klubu. Věřím, že jsme pouze krok nebo dva od toho, abychom se stali vážným kandidátem na zisk poháru," mluví pozitivně zkušený veterán.

Podobná situace panovala též v Chicagu. Indiáni se nekvalifikovali do play off, když za ně hrál první sezonu. O rok později se tam dostali, aby ho v dalším ročníku mohli vyhrát. "Byl jsem jeden z těch mladíků ve vývoji a nyní stojím na druhé straně barikády. Sleduji ty mladé kluky a doufám, že to dokážou," pokračuje Buff.

Statisticky to nebyla pro Byfugliena nejlepší sezona. Ovšem trenér Maurice tvrdí, že šlo o jeho nejlepší ročník. "Dustin se naučil být trpělivý. Nesmíme zapomínat, že dříve hrával na křídle a do defenzivních řad se dostal až později. Stále se má i ve svém věku co učit," vysvětluje známý kouč.

Vychovatel mladíků

Buff dostává na ledě z celého týmu nejvíce prostoru, naskakuje na led při přesilovkách i oslabeních a má největší počet zblokovaných střel a trestných minut. "Máme štěstí, že hraje za nás. Moc takových kluků, jako je on, v lize nepotkáte. Kdybych měl někdy hrát proti němu, radši bych se mu vyhýbal," pěl chválu na svého spoluhráče kapitán mužstva Blake Wheeler. Byfuglienův největší přínos přitom tkví ve výchově mladíků. "Dokazuje to každý zápas. Když mu nejde hra s pukem, začne rozdávat hity. Je personou, k níž ostatní mohou vzhlížet," nepřestával chválit Wheeler.

"Nic jsem o něm nevěděl," přiznal Byfuglien o Lainem, "poprvé jsem ho viděl až na Světovém poháru a řekl jsem si- 'Tohle dítě má hrát v našem týmu? V tom případě mu budu přihrávat celý rok. Umí teda pořádně vypálit, ten se jistě do týmu dostane.'"

Obránce Morrissey dokončil sezonu v obranném páru s dalším nadějným zadákem Jacobem Troubou. Byfuglienovi je vděčný, že mu pomohl v těžkých začátcích. "Když jsem měl těžké střídání, na lavičce mi hned začal vyprávět nějaký vtip. Ví, co přesně v takových chvílích potřebujete slyšet. Nikdy na mě netlačil a díky tomu jsem se mohl soustředit na hru, která mě baví," vyjádřil svou vděčnost Morrissey. Big Buff pořád komunikuje. Na ledě i mimo něj. Když odehrál Morrissey dobré střídání a měl po něm jít na led muž s číslem 33, zavolal na svého mladšího parťáka: "Zůstaň tam! Vedeš si skvěle."

Morrissey na ty momenty vzpomíná s úsměvem. "Miluje tu hru a dělá to s obrovským zápalem. Stačí, když se na něj podíváte. Vidíte mu to v očích. Motivuje tím celý tým," vysvětluje své postřehy třináctka draftu 2013.

"Snažím se všechny udržet v dobré náladě, jelikož jsem již zažil časy, kdy do smíchu nebylo vůbec nikomu. Když jdete do práce s nechutí, neděláte jí dobře. Tudíž jsem se naučil do práce chodit dobře naladěn," líčí svůj entuziazmus tři roky ženatý plejer.

Jak sám ale přiznává, ne vždy se cítí v kabině nejlépe. "Dnešní děti jsou jiné než bývali. Jsou telefony. To je ta první věc, kterou u nich vidíte. My jsme je sice měli také, ale maximálně na sms. V současnosti máte twitter a úplně všechno, na co si vzpomenete. V kabině to tak prostě je a já se snažím přizpůsobit. Na druhou stranu se mladí snaží poslouchat nás starší a brát si k srdci naše rady," nechává se slyšet s úsměvem na rtech ostřílený harcovník.

Občas se ho mladší bruslaři zeptají, jaký je to pocit vyhrát. Vždy dostanou stejnou odpověď. "To je věc, která se nedá vysvětlit slovy. Musíte jí zažít. Je to něco, u čeho si říkám- 'Proč o tom mluvit a nezkusit toho dosáhnout?'"

Zdroj: Big Reads