Rok se s rokem sešel a opět nastal čas vánoční. Ježíšek bude nadělovat v milionech domácností nepřeberné množství dárků a s jedním dorazil i k nám. Stejně jako minulý rok jsme si i letos pro Vás připravili speciální článek. Loni jsme si společně připomněli historická utkání hraná na Štědrý den, nyní si pro Vás šéfredaktor Šimon Rogner a jeho zástupce Tomáš David připravili zajímavé příběhy bitkařů. Přejeme Vám nejenom příjemné čtení, ale též klidné prožití svátků a mnoho hokejových dárečků.

Nahluchlý bitkař

„Byl jsem v týmu prvním rokem,“ vypráví bývalý hráč Philadelphia Flyers Dave Brown, „a hrál jsem s klukem jménem Daryl Stanley. Stal se mým spolubydlícím a jsme stále dobří přátelé. Byl to opravdu tvrdý a houževnatý obránce. Myslím, že jsme zrovna hráli v New Haven a pokud si dobře vzpomínám, hájil jejich barvy bitkař Archie Henderson, obrovský skoro dvoumetrový chlap. Měl ale problémy s ušima a téměř neslyšel. Nastala situace, kdy se Archie rozjel do protiútoku. Daryl si ho hlídal, ale Archie se dostal do postavení mimo hru. Ten ale neslyšel zapískání a Daryl na něj zakřičel ‚Jsi v ofsajdu!‘, Archie se otočil a myslel si, že ho Daryl vyzývá na bitku. Tak povídá ‚Cože?‘ a Stanley o něco hlasitěji ‚Si v ofsajdu!‘ a Henderson ‚Dobře, tak poď!‘, odhodil rukavice a skočil po Darylovi.“ [1]

Buď zticha!

„S mým nejlepším kamarádem, Matthewem Barnabym, jsem se pral třikrát. Hráli jsme spolu za Buffalo, a když jsem ukončil kariéru, založili jsme si tady spolu stavební firmu. Jednou jsem mu vyrazil čtyři zuby. Nikdy na to nezapomenu. Vyměnili ho do Pittsburghu a během jednoho zápasu neustále mlel pantem a štěkal něco na našeho kouče Lindyho Ruffa. V duchu jsem se modlil, ať už je zticha, než se něco stane, ale on nepřestal. Brzy toho měl Lindy plné zuby a poslal mě na led, abych si to s ním vyřídil. Není možné v takových situacích neposlechnout, a tak jsem skočil na led, abych se s ním popral. Byl jsem na Barneyho ve skutečnosti pěkně naštvaný, protože dobře věděl, co se stane, když bude takhle pokračovat. Po zápase se tomu sice smál, ale já si říkal, že nás jeho manželka zabije oba, až ho uvidí,“ vypráví Rob Ray, bývalý bitkař Buffalo Sabres. [2]

Bitku chci, hit ne

„O bitkách jsem vždy říkal, že si nemyslím, že by byly násilné, a to protože k jejich uskutečnění je zapotřebí, aby se dva lidi dohodli,“ tvrdí bývalý bitkař Wendel Clark. „Když budu já souhlasit s bitkou a druhý hráč taky, pak oba víme, do čeho jdeme. Když ale budu projíždět s hlavou dole středním pásmem, nesouhlasím s tím, aby mě někdo hitoval. Pak ale dostanu s hlavou dole hit a mám otřes mozku. Takže když to pak chcete nějak okomentovat, tak je to vlastně mnohem násilnější, než když se dva hráči domluví na bitce, u které ví, jaké budou následky. Přesto se dnes takový hit nepovažuje za násilný,“ zamýšlí se lídr a bývalý kapitán Maple Leafs z osmdesátých a devadesátých let. [1]

[1] Youtube kanál hockeyfights.com
[2] BERNSTEIN, Ross. Bitkařský kodex: nepsaná pravidla bitek v NHL. V Praze: Egmont, 2007. ISBN 978-80-252-0774-1.