Letos to zase asi nevyjde. Poté co v létě Arizona zdánlivě posilovala, přišel tvrdý náraz. Coyotes čekali na první výhru dvanáct zápasů. Ani ta je ale nenakopla a celek z Arizony se skrývá na beznadějně posledním místě v Západní konferenci. Co za to tedy může? Vyplatily se letní posily? A o co má Arizona hrát, aby si mohla na konci sezóny říct, že to dopadlo vlastně ještě dobře?

Pojďme tedy od začátku. Vedení pouštního týmu se nejprve rozhodlo neprodloužit smlouvu dlouholetému kapitánovi a muži, který strávil celou kariéru (1540 zápasů) v organizaci Coyotes (pozn.: jednu sezonu odehrál v dresu Winnipegu Jets. V roce 1996 byl ale tým přesunut právě do Arizony), Shaneu Doanovi. Novou dohodu si nevyjednala ani brankářská ikona Mike Smith, který byl vyměněn do Calgary. Už před koncem základní části ročníku 2016/17 opustil tým Martin Hanzal a v létě změnil působiště i jeden z nejlepších útočníků Kojotů v posledních letech – Radim Vrbata.

Opačným směrem ale putovali například: Zkušený Derek Stepan přišel z Rangers, aby posílil útočné řady a druhý hráč z New Yorku, Antti Ranta, jenž se měl stát náhradou za Smithe. Dále pak tým vsadil na hráče, kteří v týmu už působili. Obraně měl velet Oliver Ekman Larsson. V útoku spoléhali Coyotes především na mládí. Novou smlouvu dostal Athony Duclair, nováčkovský kontrakt podepsal Clayton Keller a v týmu zůstal i Christian Dvorak.

Ani jeden z těchto jmenovaných se však nestal výrazným tahounem. Nejlepším hráčem, co se týče bodů, je prozatím teprve devatenáctiletý Keller, který ale zaujímá se čtyřiatřiceti body místo v sedmé desítce bodování. A když už vás musí táhnout devatenáctiletý nováček, je asi něco špatně. Stepan s Dvorakem předvádějí spíše podprůměrné výkony a Duclair si dokonce vydupal výměnu do jiného klubu.

Coyotes také neumí využít výhodu domácího prostředí. Doma totiž hrají úplně stejně jako venku. Dalším faktorem špatných výkonů je, že pokud vezmeme v potaz, že Arizona zatím vyhrála desetkrát, tak pouze ve čtyřech případech to bylo vítězství, které vyplynulo z vedení po první třetině. Ruku v ruce s tím přichází další příčina a to ta, že Kojoti neumí otáčet zápasy, které prohrávají. A tady už se opět dostáváme k problému, že tým postrádá tahouna.

Po tragickém úvodu do sezony se ale výkony začínají mírně zvedat. Samozřejmě ke hranici play off je to stále daleko a asi to tak i zůstane. Nicméně v porovnání obou konferencí se poslední Coyotes přibližují předposlednímu Buffalu, a pokud dokážou dohnat i ostatní týmy, budou si moct hráči i vedení říct, že to alespoň trochu napravili. Jak ale tým z Arizony přiblížit vyřazovacím bojům zůstává stále otázkou.

Autor: František Zajíc