Ujíždí nám vlak. Na play off, respektive na druhou divokou kartu v tuto chvíli ztrácíme už 9 bodů. Na třetí místo v divizi dokonce 13. To je moc. Je potřeba něco změnit, něco udělat a vývoj sezony zvrátit, zachránit. Alespoň se o to pokusit!

Polovina základní části se kvapem blíží a výsledky jsou nemastné neslané, jinak řečeno bídné, hrozné. Pořád se plácáme u dna. Vypadá to, že "kouzlo" trenéra a bývalého hráče Phoenixu Ricka Toccheta prostě vyprchalo... a měl by jít. Z posledních sedmi utkání jsme si připsali šest porážek. Ono jediné vítězství (4:3, a to v pátek 14. prosince na ledě NY Rangers) navíc přišlo až v nastaveném čase.

Nemám dojem, respektive marně pátrám v paměti, že bychom v této sezoně byť jen na chvilku "uvízli" v postupové osmičce zaručující bitvy o Stanley Cup. Ano, pár bodů jsme od ní byli, oscilovali, ale to je tak všechno (+ je to taky už nějaká doba). Neustále jsme pod čarou, progres žádný. Naopak - na play off nabíráme čím dál větší ztrátu... až z toho (nejen v poušti) mrazí. Ba co víc, je to ještě horší - v Západní konferenci nám totiž na záda začíná dýchat poslední Los Angeles (drží si od nás tříbodový odstup).

Generální manažer John Chayka by měl konat a Toce se zbavit. Nevím, na co čeká, co (nebo kdo) ho nutí Toccheta na střídačce držet, stále mu věřit. Chayku (a jiné "papaláše" v managementu Desert Dogs včetně majitele Andrewa Barrowaye) přece nemůže bavit dívat se na to, jak nás konkurence sune pořadím níž a níž. A půlku týmu vyměnit nejde (při pohledu na soupisku vlastně ani není důvod, i když, samozřejmě, několik výjimek k výměně by se našlo; na druhou stranu - spíš si říkám, že Tocchet z našich talentovaných ofenzivních hráčů nedokáže vymáčknout maximum, nedává jim "volné ruce", aby ukázali svůj talent, kreativitu; celá ta taktika mi přijde až příliš taková opatrná, svázaná, defenzivní, chtělo by to jít víc do brány, "nemydlit" to po rozích, s pukem si tolik nehrát).

Suma sumárum, Toc je první na ráně. Zatím se ale nic neděje. A porážky přibývají. Nový lodivod (teď je úplně jedno, kdo by jím mohl být) by mužstvo mohl pozvednout, probudit. Jasně, nebo taky ne. Ale zkusit by se to mohlo/mělo. Stávající situace jednoduše není ideální, udržitelná, nervy (nejen) fanoušků pracují. Chayka by svou mladou a energií nabitou rukou měl praštit do stolu (nebo by to taky mohl být on, kdo to odskáče :)). Čekat, že se výsledky časem samy zlepší, že se potom, snad, vyšvihneme do TOP 8... Ne. Na to už čekáme, s přestávkami, x let.

Jedinými světlými body této sezony byly dvě minimálně čtyřzápasové vítězné série - na přelomu října a listopadu jsme zapsali pět triumfů v řadě, na přelomu listopadu a prosince čtyři. To je zoufale málo. Ano, mužstvo je těžce zkoušené častými zraněními (nyní jsou mimo Dvorak, Demers, Raanta, Grabner a Hinostroza), nicméně - přece není možné, abychom bez těchto borců spadli až do takového výsledkového marastu, kterým aktuálně procházíme.

Naopak. Teď, v současné trýznivé době, by to měl být právě Tocchet, jenž ukáže, jakého to máme na lavičce kápa, šéfa, silného stratéga a motivátora. Výsledek? Toc to nezvládá, neumí si poradit, reagovat na výpadky hráčů v důsledku zdravotních patálií. Má svoji šablonu. Když mu v puzzle chybí jeden kousek, má problém. Když mu chybí takové kousky čtyři (Dvoraka nepočítám, je mimo od začátku ročníku), je... v háji.

A pokud se nic nezmění, bude v háji celá sezona.

Autor: JOSEF HLAVÁČ | 19. 12. 2018 | pro web coyotes.cz