Před vánočními svátky, v den avizovaného konce světa, brněnská Kometa sehrála utkání s Českými Budějovicemi. S kádrem, který v nynějších dnech udržuje ve svých vodách nejvíce zámořských posil z celé tuzemské Extraligy. Václav Prospal, Milan Michálek, Aleš Kotalík, Martin Hanzal a Andrew Ference. My jsme si po zápase popovídali s posledním jmenovaným, s vítězem Stanleyova poháru z roku 2010.

V brněnské Kajot Aréně se páteční večer hrálo hodně do obrany, což se odrazilo i ve výsledku po první třetině - 0:0. Na začátku té druhé, měl Milan Michálek na hokejce skvělou příležitost k otevření skóre při samostatném nájezdu, ale neproměnil. Zato Kometa na druhé straně o pár minut později ano. Mountfield ale neztrácel naděje a vývoj otočil. Ve třetí periodě, ku zdramatizování střetnutí, Brno ještě poměr vstřelených branek vyrovnalo. Konečného rozseknutí se brněnští diváci dočkali ihned v úvodu nastavení, kdy Michálek tentokrát ze hry proměnil.

Znovu to vyšlo. V čem tkvěl klíč úspěchu tentokrát?

Vlastně ani nevím, byl to těžký fyzický zápas. Hrálo se hodně do těla a u mantinelů jsme se dost sráželi. Možná jsme měli jen o něco více štěstí. Je to stále jenom hra. Oba brankáři se vytáhli několika skvělými zákroky, občas se vítěz takových duelů rozhodne jako při hodu mincí.

V první třetině nepadl ani jeden gól, byla to záležitost dobré obrany?

Určitě. Oba celky skvěle hráli a především bránili. Do šancí jsme dostávali jen minimálně. Všichni určitě byli spokojeni se svým herním projevem, jelikož to byl opravdu kvalitní vyrovnaný zápas.

Druhá část zápasu vám nabídla otevření skóre ve formě samostatného nájezdu, ale Michálek neproměnil. Naopak Kometa ano. Bylo poté těžké dostat se znovu do zápasu?

Víte, při takovém střetnutí to nebylo nic nemožné, protože oba týmy hráli velice dobře a my jsme si i přes to, že jsme prohrávali, hodně věřili. Někdy se ale stává, že hrajete utkání, kdy vše nefunguje tak dobře a hledáte něco, co by vám pomohlo. To se tentokrát nestalo, protože jsme se všichni cítili dobře a nechali vše plynout.

Jak jste se tedy cítil, když Brno vstřelilo první gól?

Byli jsme v pořádku. Oni prostě v přesilové hře skórovali a my to už nemohli vrátit. Tak to prostě funguje, musíte jet dál a soustředit se na další produktivitu.

Kdy vám bylo jasné, že utkání dospěje až do prodloužení?

Společně se závěrečnou sirénou (smích). Jednat zbloudilá střela mohlo rozhodnout. Nikdy nejde nic předem předpokládat, všechno je až náhodné.

Získali jste zde dva body. Je to uspokojující výsledek?

Ano, je to výborný tým. V Brně je skvělá aréna s úžasnými fanoušky. Když odsud jedete s nějakými body, je to jedině úspěch.

A co říkáte na zdejší atmosféru v porovnání s NHL?

Je to tu naprosto fascinující! Udivilo mne to již při první výluce. V Americe něco takového známe jen ze zápasů amerického fotbalu. Pro nás je to něco jako sen mít takové hokejové fanoušky a vy to tu máte. V tom je NHL naprosto odlišná. Je to prostě vzrušující, lidé oslavují sport.

Co říkáte na výluku. Bude letos nějaká sezóna?

To máte jako s tím zápasem: buď anebo.

Kdyby se celý ročník zrušil, pokračoval byste zde?

Určitě bych jel domů. Mám dvě malé dcery, ony tam chodí do školy a já jsem zde již třetím měsícem. Je to hodně těžká situace. A to nejen pro mě, jakožto pro otce, ale i pro ně je důležité mít oba rodiče. To je důvod, proč chci znovu odjet do Ameriky.

Máte již naplánováno kdy?

Ještě ne. Ale zřejmě to přijde někdy brzy.

Celkově v České Republice jste spokojen?

Naprosto. Když jsem zde byl poprvé, všechno pro mě bylo nové. Mám i příjemné vzpomínky na zahájení sezóny s Bostonem v Praze. Teď se tu cítím jako doma. ČR je pro mě takovým druhým domovem. Zatím si rozhodně nemám na co stěžovat.

Normálně bydlíte v Bostonu. Těšíte se už na toto město?

Mám ho rád. Na všem se snažím najít jen to nejlepší. Je to skvělé místo pro život. Vše je takové pozitivní.

Jak vnímáte rozdíl v evropském a kanadsko-americkém hokeji?

Rozdíl tu je velký. Je to úplně jiná hra, rychlá. Spíše až tvořivá. Pro mě je to výzva: nutí mě to tu přemýšlet o hokeji i jinak, vnímám ho jinak. Dává mi to hodně, pro mě je angažmá zde velmi užitečné.

Není to tak dlouho, co se mi jeden kanadský bek zmínil, že by zde mohl být hokej fyzičtější. Co vy na to?

Mohl by, ale není to potřeba. Prostě se tu hraje jinak. V NHL, na užším kluzišti, se stále srážíme. Tady jsou hráči techničtější. Radši si přihrají, objedou bránu atd. Je to naprosto jiná hra, lidé, arény. Je pěkné, že každá země má svůj styl. Týmy se snaží najít ten jejich. Když nějaký kádr vyhrává technickým projevem, není potřeba to měnit a být fyzický. Každý si musí najít to, co mu nejvíce sedí.